1. LÉKAŘSKÉ FAKULTY UNIVERZITY KARLOVY A VŠEOBECNÉ FAKULTNÍ NEMOCNICE V PRAZE
V prosinci jsme na stránkách ÚVI pravidelně přinášeli Advent ztracených berlínských knihoven, cyklus krátkých příspěvků se zajímavostmi, které jsem objevila při dosud probíhajícím průzkumu projektu Stopy zaniklých knihoven: Berlín, v němž jsou systematicky mapovány vlastnické údaje nejstarší části sbírky starých tisků naší fakulty.
Všech 24 vhledů do sbírky je dostupných na této stránce.
Markéta Ivánková, 10. 1. 2024
Poslední příspěvek v adventním cyklu zajímavostí k berlínské sbírce vzácných knih 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy je doslova královský dar. Na první pohled na něm upoutá krásná rudě barvená usňová vazba zdobená zlatem se záznamem o tom, že knihu daroval Pépinière pruský král:
Foto: Jitka Stejskalová
Byl to Fridrich Vilhelm III. (1770 – 1840) na zámku Charlottenburg v září 1804. A podle festschriftu k 25 letům Pépinière tak činil často. Takové knihy – obdobný zápis na přídeští a stejná vazba i zlacená ořízka – jsou ve zpracované třetině sbírky starých tisků dvě, ale věřím, že se další ještě objeví.
Přeji hezký sváteční zbytek Štědrého dne.
Markéta Ivánková, ÚVI
Schmidt, H.: Die Kaiser Wilhelms-Akademie für das militäräztliche Bildungswesen. Von 1895 bis 1910. Festschrift zur Einweihung des Neubaues der Akademie. Im Auftrage der Medizinal-Abteilung des Königlichen Kriegsministeriums. Berlin: G. S. Mittler & Sohn, 1910.
Dnes se podíváme na hřbet knihy s berlínskou signaturou 297.23. Jedná se o další z řady porodnických příruček, ale opět se zaměřím na fyzický stav svazku a nikoliv na obsah titulu jako takového:
Foto: archiv ÚVI
Svazek dobře demonstruje, jak dopadl původně zelený hřbet se signaturami Kaiser Wilhelms-Akademie. Ve svém modelu tento typ sice označuji jako „zelený”, ale většinou bývá zcela vybledlý, jak vidíme na dnešní fotografii. Poznávacím znakem je tak především písmo a formát nálepky, nikoliv aktuální odstín.
Pro představu o původní barevnosti přidávám srovnání s méně vybledlými exempláři štítků na hřbetech. Vpravo nahoře je zřetelný přechod, kdy je materiál zepředu na hřbetu vlivem UV záření téměř zcela vybledlý, zatímco v lepším stavu zůstala většina nálepky na přední a zadní obálce. Zbytky barvy jsou tam dobře patrné. A vpravo dole máme fotografii skrytého nevybledlého přelepení hřbetu, které zůstalo ukryto uvnitř novější převazby knihy. Díky tomu zůstal tento štítek asi nejblíže původnímu vzhledu.
Markéta Ivánková, ÚVI
Zatím jsem detailně neukázala razítko poslední berlínské instituce v řadě, ačkoliv byla už mnohokrát zmíněna – Deutsche Ärzte-Bücherei. Dosud bylo při průzkumu sbírky starých tisků Ústavu dějin lékařství na 1. lékařské fakultě UK nalezeno 22 knih s razítkem DÄB (které jsem v přehledech označovala čísly 9 a 10), kompletním či zkrácenou a menší verzí, která se objevuje na koncích knih:
Foto: Archiv ÚVI
To je 13 dalších nad rámec jádra knihovny, které patřívalo už nejstarší Pépinière. Deutsche Ärzte-Bücherei fungovala jako nástupnická knihovna poté, co byla v roce 1919 vojenská Kaiser Wilhelms-Akademie oficiálně rozpuštěna, a zaniká roku 1945.
Část svazků, které nebyly před koncem války evakuovány z Berlína, se našla mimo jiné v Gruzii. Z analogií s evakuovanou částí knihovny lékařské fakulty v Hradci Králové je nasnadě přisoudit pražským knihám, které byly součástí DÄB, stejný osud. Nicméně oddělit svazky evakuované ještě před koncem války a svazky odvezené do Sovětského svazu po válce bude takový menší knihovědný oříšek, má-li se to dokázat pomocí přímých důkazů z knih samotných. Zatím nejpřesnější údaj je totiž onen lístek „vraťte knihu na adresu DÄB do prosince 1943“, o němž jsem psala v 16. příspěvku. A od sklonku roku 1943 je do roku 1945 ještě daleko.
Markéta Ivánková, ÚVI
Je tu první update k projektu Stopy zaniklých knihoven: Berlín!
Máme první hlubší vhled do geneze vlastnické struktury „berlínské sbírky“ starých lékařských tisků na 1. LF UK. Jak daleko práce postoupila? Vzala jsem první čtvrtinu sbírky – otevřela každou knihu a zapsala starší signatury, ID razítek berlínských knihoven a německá razítka z revizí knihovních fondů. Údaje jsem zkontrolovala, informace přidala do stávajícího xlsx seznamu sbírek vzácných tisků a provedla další kontrolu. Takováto raw data jsou dobrým testovacím vzorkem, a nímž se dá začít experimentovat.
Abych si udržela co největší kontrolu nad daty, napsala jsem skript v Pythonu (a za pomoci knihovny Pandas). Po několikerém čištění a transformaci dat mohu s hrdostí oznámit předběžná zjištění: ze ztracených berlínských knihoven zatím pochází 41 % starých tisků, které jsem zpracovala. To znamená, že knihy splňují podmínku, že obsahují odpovídající razítka hledaných institucí nebo že jejich signatury náleží k témuž berlínskému souboru. Navíc jsou data nyní automaticky uložena v samostatných tabulkách s odpovídajícími identifikátory.
Co dál? Dokončit sběr datasetu a opět spustit skript. Po této první automatizované fázi přijde znovu na řadu tradiční způsob výzkumu, bude nutné ručně zkontrolovat katalogy knihoven FWI a KWA, potvrdit, že ID skutečně odpovídají, a přidat odpovídající nové datasety vytvořené na základě záznamů z FWI a KWA.
Posléze mohu konečně vytvořit časové osy pro jednotlivé exempláře a prověřit korelace v nasbíraných souborech dat. Rekonstruovat chybějící místa a vizualizovat, které části původních berlínských knihoven byly odvezeny do Prahy. Na závěr už bude snadné doplnit podrobné, již existující katalogové informace o názvech knih na základě jiných exemplářů v dalších knihovnách.
Markéta Ivánková
Na Ústavu vědeckých informací 1. LF UK právě spouštíme nový projekt zaměřený na „berlínskou sbírku“ starých tisků. Naposledy jsem zjistila, že knihy označené bývalými knihovnami Pépinière, Friedrich-Wilhelms-Institut, Kaiser-Wilhelms-Akademie a Deutsche Ärzte-Bücherei byly do našeho fondu přemístěny až po roce 1945 a původně nebyly součástí sbírek, jak se věřilo.
Při prvotním průzkumu proveniencí byla jako vzorek vybrána tematická sbírka porodnické literatury. Nyní mám za cíl vytvořit kompletní databázi vstupů o původu celé sbírky starých tisků, které kdysi patřily těmto berlínským institucím, bez ohledu na téma. Záměrem je propojit naše exempláře s jejich původními katalogovými záznamy bývalých knihoven.
Tím se zlepší dokumentace původu knihovny a hlouběji se objasní kontext převozu v roce 1945. Jakmile bude dokončena tato primární práce knihovny ÚVI, přijde na řadu další vizualizace i s pomocí externích datových zdrojů.
Prvním krokem bude vytvoření databáze signatur (starých i současných) a základních popisů knih. Těším se, až za pár týdnu budu moci představit první průběžné výsledky.
Markéta Ivánková
Naši „podezřelí“, narození v letech 1561, 1562 a 1592, se vyznačují původní polousňovou vazbu z přelomu 16. a 17. století se zeleným nátěrem, jímž je přetřen druhotně použitý pergamen středověkého rukopisu. Zajímavý není jen jejich vzhled – bohaté zdobení slepotiskem, kontrast zelené a nebarvené usně – dokonce ani bohatá historie bývalých vlastníků, ale pravděpodobné složení barvy, jíž jsou desky přetřeny. S nejvyšší pravděpodobností se jedná o svinibrodskou zeleň, jíž jsou zkrášleny výše zmiňované dánské a americké svazky.
Všechny tři knihy jsou součástí sbírky starých tisků Ústavu dějin lékařství. Podle vlastnických razítek byly dva konvoluty souborného vydání Galéna (zde a zde) spjaté s naší fakultou již od dob fungování Prager medicinisches Lesemuseum, nacházíme je už v jejím tištěném katalogu z roku 1888. Třetí kniha, frankfurtská chirurgie z roku 1592, svého času patřila pruské vojenské knihovně v Berlíně (Friedrich Wilhelms Institut) a do Prahy se pravděpodobně dostala s koncem druhé světové války.
Rozuzlení detektivního příběhu se dozvíme brzy.
Markéta Ivánková, ÚVI, 8. 1. 2020
Nejstarším titulem zde je anatomický atlas Juana Valverde de Hamusco Vivae imagines partivm corporis humani aereis formis expressae z roku 1566, dále pak Arcana naturae detecta, odborná korespondence Antonie van Leeuwenhoeka vydaná jeho vlastním nákladem roku 1695. Obě knihy zdobí bohaté mědiryty, a jsou proto zvlášť cenné také po umělecké stránce.
Vzácné a staré tisky ve sbírce ÚHIEM jsou pozoruhodné i tím, co víme o jejich dřívějších majitelích. Polovina svazků je označena jménem profesora Františka Karla Studničky (1870–1955), přičemž některé tituly byly zřejmě zakoupeny ve známých antikvariátech (Wilhelma Junka v Berlíně, Oswalda Weigela v Lipsku, či u Davida Bermanna ve Vídni). K dalším bývalým vlastníkům knih patřili mimo jiné farmakolog Emil Starkenstein (1884–1942) nebo slezský renesanční lékař Melchior Sebizius Silesius (1539–1625).
Další starý tisk, který byl ve vlastnictví Knihovny histologického a embryologického ústavu, se v současnosti nachází ve fondu Ústavu dějin lékařství 1. LF, a sice Hippokratés: Toy megaloy Ippokratoys panton ton iatron koryfaioy ta eyriskomena, vydaný roku 1662. V téže sbírce nalezneme také 3. a 6. díl Le spectacle de la nature se stejnými poznámkami o bývalých vlastnících, jaké má Starkensteinův 1. díl ze sbírky ÚHIEM.
Staré a vzácné tisky ÚHIEM jsou deponovány na Ústavu vědeckých informací 1. LF UK a VFN. Všechny tituly jsou zkatalogizovány v Centrálním katalogu UK a jejich záznamy doplněny odkazem na digitalizovanou kopii daného titulu. Souhrnný katalog starých a vzácných tisků je dostupný také v textové podobě.
Za zmínku dále stojí konvolut osmi exemplářů dizertačních tezí z 30. let 19. století, z nichž některé byly obhájeny na pražské a zbývající na vídeňské lékařské fakultě.
Mezi publikacemi, jejichž témata se zpravidla zabývají lékařstvím z obecného hlediska či balneologií, tematicky vyčnívá kniha Flora Iaponica z konce 18. století, která je zaměřena na botaniku Japonska.
Mezi bývalými vlastníky představovaného souboru knih bychom našli především bývalý Balneologický ústav Univerzity Karlovy, dále potom Dětskou nemocnici císaře Františka Josefa a z lékařů potom Rudolfa Jaksch-Wartenhorsta (1855–1947) a Galluse Hochbergera (1803–1901).
Staré a vzácné tisky ÚLBLD jsou v současné době deponovány v Ústavu vědeckých informací 1. LF UK. Jejich katalogizační záznamy lze nalézt v Centrálním katalogu UK, jejich souhrnný katalog lze stáhnout v textové podobě.
Jan Jesenský (1566–1621) je bezpochyby jedním z nejvýznamnějších lékařů, kteří působili v Českých zemích v období pozdní renesance. Na konci 16. století Jesenský pobýval na univerzitě ve Wittenbergu, kde se stal profesorem chirurgie a anatomie, později děkanem lékařské fakulty a nakonec rektorem univerzity. Již na přelomu 16. a 17. století se jeho další osudy začaly spojovat s Prahou. Roku 1600 tam provedl první veřejnou pitvu v Českých zemích, následujícího roku se do Prahy přestěhoval. V Praze byl také 21. 6. 1621 popraven spolu s dalšími šestadvaceti účastníky stavovského povstání.
Jedním z lékařských spisů, které vydal ještě ve svém původním wittenberském působišti, byl tisk Institutiones Chirurgicae. Publikace neobsahuje vyobrazení chirurgických nástrojů, zranění a jejich léčby, jak tomu bylo u podobných tisků v dané době obvyklé, přesto je z ilustračního hlediska poměrně zajímavá. Vzhledem k tomu, že byla dedikována tehdejšímu českému králi a římskému císaři Rudolfovi II. (1552–1612), obsahuje jeho portrétní dřevořez. Druhou ilustrací je potom portrét samotného autora knihy – Jana Jesenského. Ačkoliv ani jedno z vyobrazení svým uměleckým provedením výrazně nevyniká, mohou zaujmout naopak tím, že se jedná o poměrně netypické portréty obou významných historických postav české renesance.
Tato kniha je jednou z několika publikací Jana Jesenského, které jsou uloženy ve fondu Ústavu dějin lékařství. K jejím dalším osudům v průběhu uplynulých dekád můžeme říci, že na přelomu 19. a 20. století byla součástí knižní sbírky známého česko-německého dermatologa Filipa Josefa Picka (1834–1910), po kterém je pojmenována Pickova mast užívaná k léčbě exémů.
Citace knihy: JESSENIUS, Jan. Institutiones Chirurgicae, quibus universa manu medendi ratio ostenditur. Vvitebergae: Impensis Samuelis Selfisch, 1601.
Zdigitalizovanou knihu si můžete prohlédnout např. na Google Books.
