Advent ztracených berlínských knihoven – 24
Poslední příspěvek v adventním cyklu zajímavostí k berlínské sbírce vzácných knih 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy je doslova královský dar. Na první pohled na něm upoutá krásná rudě barvená usňová vazba zdobená zlatem se záznamem o tom, že knihu daroval Pépinière pruský král:
Foto: Jitka Stejskalová
Byl to Fridrich Vilhelm III. (1770 – 1840) na zámku Charlottenburg v září 1804. A podle festschriftu k 25 letům Pépinière tak činil často. Takové knihy – obdobný zápis na přídeští a stejná vazba i zlacená ořízka – jsou ve zpracované třetině sbírky starých tisků dvě, ale věřím, že se další ještě objeví.
Přeji hezký sváteční zbytek Štědrého dne.
Markéta Ivánková, ÚVI
Schmidt, H.: Die Kaiser Wilhelms-Akademie für das militäräztliche Bildungswesen. Von 1895 bis 1910. Festschrift zur Einweihung des Neubaues der Akademie. Im Auftrage der Medizinal-Abteilung des Königlichen Kriegsministeriums. Berlin: G. S. Mittler & Sohn, 1910.
Advent ztracených berlínských knihoven – 23
Dnes se podíváme na hřbet knihy s berlínskou signaturou 297.23. Jedná se o další z řady porodnických příruček, ale opět se zaměřím na fyzický stav svazku a nikoliv na obsah titulu jako takového:
Foto: archiv ÚVI
Svazek dobře demonstruje, jak dopadl původně zelený hřbet se signaturami Kaiser Wilhelms-Akademie. Ve svém modelu tento typ sice označuji jako „zelený”, ale většinou bývá zcela vybledlý, jak vidíme na dnešní fotografii. Poznávacím znakem je tak především písmo a formát nálepky, nikoliv aktuální odstín.
Pro představu o původní barevnosti přidávám srovnání s méně vybledlými exempláři štítků na hřbetech. Vpravo nahoře je zřetelný přechod, kdy je materiál zepředu na hřbetu vlivem UV záření téměř zcela vybledlý, zatímco v lepším stavu zůstala většina nálepky na přední a zadní obálce. Zbytky barvy jsou tam dobře patrné. A vpravo dole máme fotografii skrytého nevybledlého přelepení hřbetu, které zůstalo ukryto uvnitř novější převazby knihy. Díky tomu zůstal tento štítek asi nejblíže původnímu vzhledu.
Markéta Ivánková, ÚVI
Advent ztracených berlínských knihoven – 22
Zatím jsem detailně neukázala razítko poslední berlínské instituce v řadě, ačkoliv byla už mnohokrát zmíněna – Deutsche Ärzte-Bücherei. Dosud bylo při průzkumu sbírky starých tisků Ústavu dějin lékařství na 1. lékařské fakultě UK nalezeno 22 knih s razítkem DÄB (které jsem v přehledech označovala čísly 9 a 10), kompletním či zkrácenou a menší verzí, která se objevuje na koncích knih:
Foto: Archiv ÚVI
To je 13 dalších nad rámec jádra knihovny, které patřívalo už nejstarší Pépinière. Deutsche Ärzte-Bücherei fungovala jako nástupnická knihovna poté, co byla v roce 1919 vojenská Kaiser Wilhelms-Akademie oficiálně rozpuštěna, a zaniká roku 1945.
Část svazků, které nebyly před koncem války evakuovány z Berlína, se našla mimo jiné v Gruzii. Z analogií s evakuovanou částí knihovny lékařské fakulty v Hradci Králové je nasnadě přisoudit pražským knihám, které byly součástí DÄB, stejný osud. Nicméně oddělit svazky evakuované ještě před koncem války a svazky odvezené do Sovětského svazu po válce bude takový menší knihovědný oříšek, má-li se to dokázat pomocí přímých důkazů z knih samotných. Zatím nejpřesnější údaj je totiž onen lístek „vraťte knihu na adresu DÄB do prosince 1943“, o němž jsem psala v 16. příspěvku. A od sklonku roku 1943 je do roku 1945 ještě daleko.
Markéta Ivánková, ÚVI
Advent ztracených berlínských knihoven – 21
Dnes se zaměříme na obrazovou dokumentaci ke všem záznamům bývalých vlastníků v knize, která měla v Kaiser Wilhelms-Akademie pořadové číslo signatury 21, a to v kategorii učebnic farmakologie (115):
Foto: Jitka Stejskalová
Knihou dne je Boerhaaveho Tractatus de viribus medicamentorum, vydaný v Paříži roku 1723. Současná signatura K 6246, jak udává štítek na obálce knihy v červeném rámečku, je přepsaná rozšířená verze starší české signatury S-246. Tu vidíme napsanou i tužkou na horním okraji titulní strany a na fotografii jsem ji taktéž zvýraznila červeným obdélníkem.
Ostatní provenienční záznamy už náleží berlínským institucím, ty jsem zvýraznila modře. Na hřbetu je oranžová nálepka Kaiser Wilhelms-Akademie se signaturou 115 21, která se opakuje ještě nahoře na titulní straně. Na titulní straně je dále razítko Pépinière a na volné stránce signaturu Friedrich-Wilhelms-Institutu 67.14 perem, ta souhlasí se zněním v katalogu FWI, a tužkou dokonce i onu hybridní zkratkovou signaturu Mat. med. 67. 14.
V neposlední řadě se na zadní předsádce na mramorovaném papíře skrývá časové razítko revize „23. JUN. 1930“ a ještě hůře ztotožnitelné zelené K kontroly, jímž je označen konec textu a pravý dolní roh zadního přídeští.
Jedna kniha může obsáhnout mnoho nenápadných náznaků o své minulosti, co říkáte?
Markéta Ivánková, ÚVI
Advent ztracených berlínských knihoven – 20
Dnešní 20 je datum z německého časového razítka „20. AUG. 1923“, 20. srpna 1923, které je spolu s 3. prosincem 1923 umístěné na zadní předsádce jedné z knih berlínské sbírky:
Foto: archiv ÚVI
Jaký typ razítka to je? Patrně označuje datum provedené revize fondu, ačkoliv proč by se pak po srpnu, kdy revize obvykle probíhaly (alespoň v případě Kaiser Wilhelms-Akademie těsně po roce 1900), opakoval ještě prosinec téhož roku, nevím. Zdá se však pravděpodobnější, že šlo o revizi či jinou kontrolu knihy, než že by to byl záznam o výpůjčce. Není možné, aby desítky let dvě třetiny knihovny nikdo nevytáhl z polic a ani jednou si nepůjčil ani ty mladší svazky. Navíc se tato časová razítka objevují i u vzácných tisků z poloviny 17. století, které by tehdejší knihovník už jen stěží dovolil půjčit mimo studovnu.
Každopádně díky těmto razítkům máme k dispozici časové údaje manipulace se svazky, a to pro nezanedbatelnou část sbírky. A jak je patrné z grafu u 4. adventního příspěvku, téměř všechny spadají do éry Deutsche Ärzte-Bücherei, jen několik málo je ze starší Kaiser Wilhelms-Akademie – čtyři záznamy jsou dokonce z doby ještě před koncem 1. světové války, kdy Kaiser Wilhelms-Akademie prokazatelně ještě nebyla rozpuštěna.
Markéta Ivánková, ÚVI
Advent ztracených berlínských knihoven – 19
Dnešní číslo 19 představuje datum 19. ledna 1828, kdy „Generalstaabsarzt Büttner“ daroval berlínské knihovně výtisk knihy Materialien- und Naturalien-Magazin (dnešní K 13403). Takto tedy vypadá v reálu jedna zelená hvězdička, kterou jsem pro 4. adventní příspěvek vykreslila jako záznam o daru knihovně:
Foto: archiv ÚVI, portrét: Die Militärärztlichen Bildungsanstalten
Po textu poznámky na přídeští: „Ein Geschenk des Herrn Generalstaabsarztes Büttner. Berlin am 19. Jan. 1828.“ následuje nečitelný podpis. Kdo záznam o daru podepsal, není jisté. S trochou představivosti by to mohl být podpis Johanna Augusta Elsholtze (n. 1797), jenž byl tou dobou štábním lékařem.
Dr. Joseph Büttner (1768 – 1844) daroval ilustrovaný přehled zdrojů léčivých látek Neu-Eröffnetes Materialien- und Naturalien-Magazin Pierra Pometa, ve vydání z roku 1727, knihovně Friedrich-Wilhelms-Institutu ještě před tím, než vyšel její tištěný katalog. A v tomto i následujícím katalogu Kaiser Wilhelms-Akademie je pak kniha skutečně zaznamenána.
Markéta Ivánková, ÚVI
Schickert: Die Militärärztlichen Bildungsanstalten von inrer Gründung bis zur Gegenwart. Berlin: E. S. Mittler und Sohn, 1895.
Advent ztracených berlínských knihoven – 18
Už 5. prosince jsme se setkali s berlínskými signaturami, které neodpovídají ani jednomu z prohledávaných katalogů (byla to „Font. med. 168“). Dnes konečně bude řeč o 18 předmětových kategoriích těchto zkratkových signatur – jejich barevné rozlišení je vysvětleno v legendě – a o hybridních zápisech těchto signatur společně s číselnými signaturami, které dle katalogu prokazatelně patří Friedrich-Wilhelms-Institutu.
Obsah zkratek je poměrně snadné odvodit. Těchto – zatím – 18 zkratek zachycuje tematické zaměření knihy. Naopak u pozdějších signatur už název předmětu ze signatury přímo neodvodíte, k tomu je třeba klíč v katalogu, který popsaným kategoriím přiřazuje numerické hodnoty.
Nejasné však bylo, k jaké knihovně (či části které knihovny) tato řada signatur „Zkratka.pořadové číslo“ patří. Proto jsem postupně zkoušela shody s razítky starší knihovny Pépinière (ta to být nemůže, přibližně polovina knih s touto signaturou razítko Pépinière vůbec nemá) a posléze s výskyty různých typů proveniencí od Friedrich-Wilhelms-Institutu, kde už byly výsledky průkaznější:
Zdroj: vlastní výpočet a sběr dat
Data jsou nakonec rozdělena do čtyř skupin. Ty exempláře, v nichž má zkratková signatura protějšek v platné signatuře FWI, zachycuje 1. sloupec zleva. Poslední sloupec jsou knihy, které jsou podchyceny v katalogu FWI, ale žádnou „zvláštní signaturu“ nemají. To vypadá nadějně, mohli bychom si tento soubor knih definovat jako část FWI mezi přejmenováním z Pépinière 1818 a vznikem tištěného katalogu v roce 1857.
Ovšem takto snadné to s daty o starých tiscích nebývá a i zde nalezneme několik zvláštních případů, a sice v prostředních dvou sloupcích. Ve 3. sloupci jsou hybridní signatury – ty začínají zkratkou, ale je k ní přidáno ještě číslo kategorie a navíc i pořadové číslo – tedy celá signatura odpovídající FWI. To by naznačovalo, že by zkratky mohly být jakýmsi prvotním způsobem zápisu signatur ve FWI, od něhož se později upustilo.
Druhý sloupec zleva má 5 knih, v nichž existuje problém s hledáním shody v katalogu FWI a které nám tuto krásnou teorii „kazí“. Katastrofa se ale nekoná, protože: jedna z nich má v sobě správné katalogové signatury a titul a autor by souhlasil se zápisem v katalogu, ovšem v údaji o vydání a roku se mezi sebou neshodnou ani berlínské katalogy ani kniha – proto bych preventivně považovala tento exemplář za „neidentifikovaný v katalogu FWI“.
Zbývající 4 výjimky jsou případy, kdy se signatura FWI do dnešních dnů v knize nedochovala, ale titul byl v katalogu FWI přesně dohledán a svazky navíc nesou razítko této knihovny. Víme tedy, jaké signatury v knihách měly být, ale předpokládala bych, že zmizely při opravě poškozené vazby a jimi popsané listy byly vyjmuty či přelepeny.
Zdá se tedy, že zkratkové signatury mohly označovat buď nějaký volný výběr v rámci Friedrich-Wilhelms-Institutu, nebo se jednalo o knihy, které knihovník začal popisovat novým způsobem, který posléze opustil a celé knihovně nakonec přiřadil signatury, jak je známe z katalogu z roku 1857.
Markéta Ivánková, ÚVI
Katalog der Bibliothek des Kœniglichen medizinisch-chirurgischen Friedrich-Wilhelms-Instituts. Berlin: Druck der Gebr. Unger’schen Hofbuchdruckerei, 1857.
P.S.: Zítřejší příspěvek je mnohem kratší, ač neméně zajímavý.
Advent ztracených berlínských knihoven – 17
Dosud bylo ve sbírce nalezeno 17 knih, které knihovna KWA získala „darem z pozůstalosti prof. A. Hirsche“, jak udává razítko objevující se v těchto svazcích:
Foto: archiv ÚVI
August Hirsch (1817–1894), před křtem Aron Simon Hirsch, byl hygienik a historik medicíny, jehož proslavila monografie Handbuch der historisch-geographischen Pathologie. Nikterak nepřekvapí, že knihy, které byly při výzkumu zpracovány, jsou tematicky úzce spjaty s jeho zájmy a specializací (dle řazení katalogu KWA byly posléze zařazeny do kategorií „Orientální mor“, „Dysenterie“, „Typhus abdominalis“, „Spalničky“, „Scarlatina“, „Lékařská pojednání a pozorování” a „Příručky a učebnice“ vnitřního lékařství a nakonec „Všeobecné lékařské příručky“ a „Lékařské cestopisy“).
V roce 1896 získala Hirschovu knihovnu, která údajně obsahovala přibližně 10 000 svazků, do svého fondu Kaiser Wilhelms-Akademie für das militärärztliche Bildungwesen. Tvořila pak značnou část její knihovny – jen o šest let později čítala – včetně Hirschovy sbírky – celkem 58 tisíc svazků. Dar to byl velkorysý.
Oněch 17 nalezených exemplářů představuje jen nepatrný zlomek celé Hirschovy knihovny, zato však skrývá nejstarší svazky – a ve zkoumané sbírce Ústavu dějin lékařství jsou ostatně jen ty nejstarší knihy. I mezi nimi ale patří Hirschova kopie Jacopa Tronconiho De peste, et pestilenti morbo libri quatuor z roku 1578 k výjimečným titulům.
Markéta Ivánková, ÚVI
Jahrbuch der Deutschen Bibliotheken. Verein Deutscher Bibliothekare. 1. Jahrgang. Leipzig: Otto Harrassowitz, 1902.
Advent ztracených berlínských knihoven – 16
Dnes je to přesně 80 let od 16. prosince 1943 – v ten den měla vypršet výpůjční lhůta Nového systému porodnictví R. W. Johnsona z roku 1782. Alespoň se to dočteme v lístku vloženém v této knize, kterou čtenář naštěstí vrátil a možná že i včas:
Foto: archiv ÚVI
Papír svou kyselostí zanechal na stránkách knihy trvalé stopy – podle obrysu na tomto místě zůstal velmi dlouho a neocitl se tam nahodile a nevypadl nedávno z jiné knihy. Lze důvodně předpokládat, že lístek byl na tomto místě od sklonku roku 1943.
Proč je nahodilá informace o tom, kdy a kam přesně se měla tato konkrétní kniha vrátit, tak cenná? Je to nejmladší doklad o přítomnosti této sbírky v Berlíně – jakožto součásti Deutsche Ärzte-Bücherei – který z dosavadního průzkumu exemplářů knih vyplynul. Razítka knihovny Deutsche Ärzte-Bücherei jsem sice en bloc datovala „nejpozději do roku 1945“, nejmladší datum ze všech časových razítek v berlínské sbírce starých tisků 1. lékařské fakulty UK máme ale před sebou na tomto nenápadném ústřižku papíru.
Markéta Ivánková, ÚVI
Advent ztracených berlínských knihoven – 15
Pro číslo 15 jsem vybrala 15. titul kategorie obecné patologie knihovny Kaiser Wilhelms-Akademie – též kategorie, o níž byla řeč včera. Na předcházející straně (209) je pod signaturou 90.15 zapsána kniha: „Wolff, P. Physica Hippocratica, qua exponitur humanae naturae mechanismus geometrico-chymicus. Lipsiae 1713.“ Hřbet exempláře je vyfocený na obrázku:
Zdroj: archiv ÚVI
Dnes pro knihu platí signatura K 6022 (na přední desce). Tématem dne je ale oranžová nálepka se signaturou Kaiser Wilhelms-Akademie na hřbetu. Vazba vypadá identicky s knihou ze 13. prosince – autor, zkrácený název a dekorativní pruh se zlacenou ražbou, ovšem na místě ražené zlacené signatury je umístěna oranžová potištěná nálepka. V berlínské sbírce je tento zaoblený obdélník častý, má ho přibližně 120 svazků z bezmála 300 identifikovaných knih.
Signatura Friedrich-Wilhelms-Institutu se na stránkách knihy nedochovala, nalezneme v ní ovšem razítko jeho knihovny (to, které označuji číslem 6 a které platilo do roku 1895). V katalogu se tento titul dá dosledovat jako signatura 87.10 (na straně 262) mezi učebnicemi a příručkami obecné patologie a terapie.
Pod nálepku na hřbetu se dívat nebudu, restaurátorka, která o fond pečuje, by neměla radost. Nelze proto vyloučit, že oranžová nálepka shodující se s KWA překrývá starší signaturu FWI. Nebo se tam žádná starší signatura neskrývá, vazba pochází až z doby Kaiser Wilhelms-Akademie a starší signatura na přídeští či předsádce vzala za své při převazbě.
Markéta Ivánková, ÚVI
KWA: Verzeichnis der Büchersammlung der Kaiser Wilhelms-Akademie für das militärärztliche Bildungswesen. (Dritte Ausgabe). Berlin: Verlag von August Hirschwald. Unter den Linden 68, 1906.
FWI: Katalog der Bibliothek des Kœniglichen medizinisch-chirurgischen Friedrich-Wilhelms-Instituts. Berlin: Druck der Gebr. Unger’schen Hofbuchdruckerei, 1857.
Advent ztracených berlínských knihoven – 14
14 je nejvyšší počet knih na stránce katalogu Kaiser Wilhelms-Akademie – nejobsazenější strana je zatím strana 210, která obsahuje seznam knih z kategorie číslo 90: „Lehrbücher und Abhandlungen der allgemeinen Pathologie“ (Učebnice a pojednání o obecné patologii). Níže uvádím histogram analogický k téže otázce, kterou jsem zodpovídala pro Friedrich-Wilhelms-Institut:
Zdroj: vlastní výpočet Markéta Ivánková
Je to jiné téma, než bychom nalezli na nejobsazenější stránce z katalogu Friedrich-Wilhelms-Institutu (tam se jednalo o porodnictví). A také vyšší počet, což je dáno i tím, že katalog FWI měl delší text katalogového záznamu a na jednu stranu se jich vešlo méně – pouze 13 popisů titulů – tam je shoda s naší knihovnou pouze u 5 signatur, které popisují 7 svazků.
Dnešní katalog Kaiser Wilhelms-Akademie zachycuje stav knihovny k roku 1906 a na zmíněné straně 210 se nachází celkem 36 titulů (pořadová číslo 37 až 72), z nichž bylo ve sbírce starých tisků na 1. lékařské fakultě ztotožněno 14, tedy necelá polovina strany.
Markéta Ivánková, ÚVI
Verzeichnis der Büchersammlung der Kaiser Wilhelms-Akademie für das militärärztliche Bildungswesen. (Dritte Ausgabe). Berlin: Verlag von August Hirschwald. Unter den Linden 68, 1906.
Katalog der Bibliothek des Kœniglichen medizinisch-chirurgischen Friedrich-Wilhelms-Instituts. Berlin: Druck der Gebr. Unger’schen Hofbuchdruckerei, 1857. Společně s dodatky téhož z let 1877 a 1883.
Advent ztracených berlínských knihoven – 13
Zajímavou vazbu a hřbet označený číslem 13 má kniha nesoucí signaturu Kaiser Wilhelms-Akademie 175.13. Číslo kategorie 175 v katalogu KWA značí „Tuberkulose und Skrofulose (Phthisis pulmonum)“. Tentokrát se nicméně nezaměříme na obsah knihy, nýbrž na formu vnějšího označení provenience svazku:
Foto: archiv ÚVI
Ve sbírce starých tisků Ústavu dějin lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy se vyskytuje hned několik způsobů, jak jsou hřbety knih Pépinière a jejích nástupců označeny. Ražené a zlatou barvou obarvené „175. 13.“ je jedním z nich.
Kaiser Wilhelms-Akademie, jejíž signaturou tyto znaky jsou, je mladší knihovna. Ve sbírce existuje několik málo případů, kdy je na hřbetu starší vyražená signatura odpovídající předchůdci, jímž byl Friedrich-Wilhelms-Institut, přestože pro svazek posléze platila novější signatura KWA, jak dokládá její katalog i zápisy uvnitř svazku.
Aktuální označení hřbetu knihy se berlínští knihovníci pokoušeli dodržovat, což neznamená, že např. přelepení nemohlo později odpadnout, takže viditelná zůstala pouze starší signatura. Toto je ovšem ukázkový případ, kdy je signatura Kaiser Wilhelms-Akademie na hřbetu vidět dodnes.
Markéta Ivánková, ÚVI
Advent ztracených berlínských knihoven – 12
Razítko s nápisem „Hygiene-Museum.“ je pomyslná 12, ačkoliv trefnější by bylo označení H2a nebo H2b podle konkrétního provedení (a včerejší „jedenáctce“ by odpovídalo H1). Včera jsem se o tomto muzeu letmo zmínila, dnes doplním kontext. Je to druhá organizace náležející k univerzitním „hygienickým ústavům“ v Berlíně.
Foto: Archiv ÚVI
Hygiene-Museum oficiálně vzniklo roku 1883, základem sbírky se staly exponáty z dřívější výstavy, které se změnily v trvalou expozici. Při univerzitě mělo Hygiene-Museum otevřít 1886. Jejím razítkem je označeno celkem pět knih. Nikdy není samostatně, vždy se objevuje současně s „Bibliothek der HYGIENISCHEN JNSTITUTE der Königl. Universität“, popisovaným včera. Ve všech exemplářích označených Knihovnou hygienických ústavů ale není.
Řada proveniencí „Hygiene-Museum“ zcela určitě tvoří s „Bibliothek der hygienischen Institute“ jeden celek, který původně existoval zvlášť, ale – jak dokládá jeden exemplář nesoucí vedle obou hygienických institucí také razítko č. 9 Deutsche Ärzte-Bücherei – ve fondu DÄB skončila podobně jako Pépinière.
Pomyslná razítka 11 a 12 proto částečně ozřejmují případy „nulových razítek“ v předchozích grafech, v nichž mají svůj kód jen knihy patřících do větve proveniencí Pépinière. Sedm „nulových provenienčních razítek“ je tak vysvětleno. Zbývá ještě několik exemplářů, které neoznačují razítka Pépiniére a jejich nástupců, nicméně ty mají signaturu shodující se s jejich katalogy a patřily jim, jen se v nich nedochovala ta razítka knihoven.
Markéta Ivánková, ÚVI
Die naturwissenschaftlichen und medicinischen Staatsanstalten Berlins. A. Guttstadt (ed.). Berlin: August Hirschwald, 1886.
Advent ztracených berlínských knihoven – 11
Knihovna Pépinière a její následovníci mají sice jen 10 razítek, tím ovšem nekončí výčet razítek fakultní sbírky starých tisků, které se objevují současně s proveniencí Deutsche Ärzte-Bücherei. Je tu totiž i s nimi související 11. razítko, které taktéž patrně náleží k berlínským knihovnám.
Původně se jednalo o jinou instituci, jejíž knihovna byla posléze také převedena pod Deutsche Ärzte-Bücherei, a tyto knihy shodou okolností zůstaly pospolu. Text razítka zní: „Bibliothek der HYGIENISCHEN JNSTITUTE der Königl. Universität“:
Foto: Archiv ÚVI
Zatím se mi to nepodařilo nezávisle potvrdit, neboť Berlín není zmíněn výslovně, ale mohlo by se jednat o razítko Knihovny hygienických ústavů Královské univerzity, tedy Königliche Friedrich-Wilhelms-Universität v Berlíně. Pak by těmito dvěma institucemi byly myšleny „Hygiene-Laboratorium“, jehož prvním řádným profesorem byl od roku 1885 sám Robert Koch, a „Hygiene-Museum“, které vedl taktéž. Jako univerzitní „Hygienische Institute“ je ostatně souhrnně nazývá přehled přírodovědných a medicínských institucí v Berlíně, vydaný roku 1886.
Jak častá tato provenience je? Zatím se toto razítko objevilo osmkrát, sdílí osud s větví proveniencí Pépinière – spojuje ji s ní jen razítko Deutsche Ärzte-Bücherei, a to v jediném exempláři.
Markéta Ivánková, ÚVI
Die naturwissenschaftlichen und medicinischen Staatsanstalten Berlins. A. Guttstadt (ed.). Berlin: August Hirschwald, 1886.
Advent ztracených berlínských knihoven – 10
Dnešní graf znázorňuje všech 10 typů razítek institucí z řadyPépinière a jejích nástupců, kteréjsem seskupila podle doby jejich platnosti. Barva je přiřazena jednotlivým typům razítek, nikoliv institucím. Hranice názvů knihoven určuje časový údaj na ose x. Ten označuje poslední rok, kdy se jednotlivá razítka mohla v knize objevit.
Zdroj: Markéta Ivánková vlastní výpočet
Tentokrát jsou data rozložena ve vertikálním strip plotu. Můžeme si tak prohlédnout jinou vizualizaci disjunktních clusterů (ano, až na ten jeden bod) razítek Pépinière (do 1804, respektive 1818) a navazujícího Friedrich-Wilhelms-Institutu. Snadno nahlédneme, že i během trvání dvou posledních knihoven docházelo k přerazítkování jen výjimečně.
Markéta Ivánková, ÚVI
Advent ztracených berlínských knihoven – 9
Z nejstaršího jádra sbírky, jež patřilo už Pépinière, je 9 svazků označeno razítkem Kaiser-Wilhelms-Akademie (v grafu reprezentováno žlutými kruhy). Jediné zelené razítko Friedrich-Wilhelms-Institutu je již zmíněná výjimka potvrzující pravidlo. Nízký počet ovšem vyvažuje konsekventní výskyt záznamů v katalozích obou institucí – jejich údaje se shodují se staršími signaturami v jednotlivých exemplářích. Připomínám, že kruhy institucionálních razítek jsou přiřazeny k nejpozdějšímu známému datu, kdy mohly být do svazku obtištěny, protože později instituce přestala pod tímto jménem existovat:
Zdroj: Markéta Ivánková vlastní výpočet
Pokud uvážíme, že zatím bylo identifikováno 115 exemplářů knihovny Pépinière, zjistíme, že v žádném případě nestačí spoléhat se při identifikaci sbírky primárně jen na razítka knihovny. O historii jednotlivých knih bychom pouze ze zde zobrazených kruhových značek vyčetli pramálo a museli bychom se spokojit s domněnkou, že by knihy logicky měly náležet i nástupcům Pépinière. Jinými slovy: bez katalogů a starých signatur bychom disponovali chabými „důkazními prostředky“.
Pro úplnost dodejme, že se v tomto celku vyskytují ještě čtyři knihy s razítky nejmladší berlínské vrstvy proveniencí – Deutsche Ärzte-Bücherei. Zajímavěji ale už vypadá množství časových razítek ze zadní předsádky – která svou datací téměř beze zbytku odpovídají trvání Deutsche Ärzte-Bücherei.
Markéta Ivánková, ÚVI
Advent ztracených berlínských knihoven – 8
Pracovní kód razítka, které zatím zůstalo stranou, je 8. Ve fondu starých tisků se vyskytuje, vím o něm, ale v dosud zpracované první třetině sbírky se nevyskytuje ani jedou. Proto ho v histogramu výskytů razítek knihoven neuvidíte, osmička na ilustraci jednoduše chybí – a 0 znamená, že se v knize nedochovalo žádné z těchto razítek.
Foto: archiv ÚVI, graf: vlastní výpočet Markéta Ivánková
Co se na razítku dočteme? Že se jedná o Sbírku knih Královského pruského medicínsko-chirurgického institutu Friedricha Wilhelma: „BÜCHERSAMMLUNG D. K. PR. MEDIC. CHIR. FRIEDR. WILH. INSTITUTS“. Potřetí v řadě se vracíme k FWI: a z dobrého důvodu. Identifikace tohoto razítka je totiž překvapivě záludná.
„Osmička“ se podobá pozdějšímu razítku přímého nástupce této knihovny, tedy Kaiser-Wilhelms-Akademie, jež vznikla roku 1895. A na první pohled se tato razítka poznají hvězdičkou a textem nad hlavou orlice („Büchersammlung“ u 8, zatímco 7 tamtéž hlásá „Kaiser-Wilhelms-Akademie“ a „Büchersammlung“ se píše až ve spodní polovině kružnice). Toto rozlišení je samozřejmé a snadné – za ideálních podmínek hezkého čitelného otisku na hladký papír. V praxi jsou písmena často nečitelná, rozpitá na ručním a poškozeném papíru, a poznat je od sebe vyžaduje větší dávku soustředění, než by se mohlo zdát.
Markéta Ivánková, ÚVI
Advent ztracených berlínských knihoven – 7
Číslo 7 je nejvyšší počet knih Ústavu dějin lékařství na stránce katalogu Friedrich-Wilhelms-Institut. Onou nejobsazenější stranou je strana 493. U Medizinisch-chirurgisches Friedrich-Wilhelms-Institut tak ještě zůstaneme. Grafem dne je ovšem histogram:
Zdroj: Markéta Ivánková vlastní výpočet
8 titulů agregovaných na „straně 1000“ se nepočítá. Tak jako v případě paralelního strip plotu z 2. prosince jsou pod stránku č. 1000, která ve skutečnosti neexistuje a je mimo rozsah stran katalogu z r. 1857, souhrnně zařazeny přírůstky z 1. a 2. dodatkového katalogu knihovny – a shoda stany v nich existuje pouze jedna (dva tituly na str. 104 2. dodatku).
O čem pojednávají knihy zapsané na straně 493 a proč v knihovně byly? Kategorie č. 165 je nazvaná Učebnice a příručky porodnictví. Dle sylabu institutu v roce 1819 probíhala teoretická a praktická výuka porodnictví v 7. semestru, rozhodně se nevyučovala pouze vojenská medicína nutná „do pole“. Právě naopak, prvotní Pépinière sice začínala jako armádní instituce primárně pro výuku chirurgů, ovšem se značným přesahem, a záhy byla i přejmenována na obecněji znějící Medicínsko-chirurgickou Pépinière. Friedrich-Wilhelms-Institut svým záběrem jen dál navazoval na tuto tradici.
Markéta Ivánková, ÚVI
Katalog der Bibliothek des Kœniglichen medizinisch-chirurgischen Friedrich-Wilhelms-Instituts. Berlin: Druck der Gebr. Unger’schen Hofbuchdruckerei, 1857. Společně s dodatky téhož z let 1877 a 1883.
Preuß, J. D. E.: Das Königlich Preußische medizinisch-chirurgische Friedrich-Wilhelm’s-Institut (ursprünglich chirurgische Pépinière) zu Berlin. Ein geschichtlicher Versuch zum 25ten Stiftungstage desselben dem 2ten August 1819. Berlin: Gedruckt in der Ungerschen Buchdruckerei, 1819.
Advent ztracených berlínských knihoven – 6
V berlínské sbírce se nejčastěji setkáváme s razítkem číslo 6 – výhercem soutěže se tedy stává Friedrich-Wilhelms-Institut. Text kulatého razítka zní: „KOENIGL. MEDICIN. CHIRURG. FRIEDRICH WILHELMS. INSTITUT“ a tvoří levou polovinu dnešní ilustrace. Vedle něj jsem zařadila jiný pohled na již známý 3D model výskytů razítek, tentokrát s vyznačenými kookurencemi „šestky“:
Foto: archiv ÚVI, 3D model: vlastní výpočet Markéta Ivánková
Už jsme dokázali, že Friedrich-Wilhelms-Institut starší razítka Pépinière (1-4) nepřerazítkovával a jaký důvod to mohlo mít. Jediná kniha, která má současně 6 a 1 bude příslovečnou výjimkou potvrzující pravidlo a v celkovém počtu exemplářů není signifikantní. Číslo 5 je druhá alternativa razítka FWI, ovšem bez erbu a má oválný tvar.
Medizinisch-chirurgisches Friedrich-Wilhelms-Institut vznikl dne 9. 8. 1818 přejmenováním Pépiniere a na Kaiser Wilhelms-Akademie für das militärärztliche Bildungswesen se změnil počátkem prosince 1895 – u příležitosti oslav stého výročí založení původní Pépiniere. Své nové vlastní razítko si Kaiser Wilhelms-Akademie k předcházející „šestce“ Friedrich-Wilhelms-Institutu už přidávala často (napočítala jsem 21 těchto dvojic). Tentokrát se netajili hrdostí na císařovu poctu, když jim propůjčil své jméno, a o kontinuitě institucí po sto letech asi již nebylo sporu.
Poslední kombinace razítka FWI už zbývají jen s meziválečnou Deutsche Ärzte-Bücherei (9 a 10). Jedna trojice 6 se vyskytuje s oběma variantami Deutsche Ärzte-Bücherei, dvakrát pouze s kompletním názvem Deutsche Ärzte-Bücherei (9). Druhou trojici tvoří 6 s kompletním názvem Deutsche Ärzte-Bücherei (9) a oválným razítkem své vlastní instituce FWI (5). V této skupině mnoho výskytů není a při tak malém počtu knih žádný systém razítkování DÄB zatím vysledovat nelze.
Markéta Ivánková, ÚVI
Preuß, J. D. E.: Das Königlich Preußische medizinisch-chirurgische Friedrich-Wilhelm’s-Institut (ursprünglich chirurgische Pépinière) zu Berlin. Ein geschichtlicher Versuch zum 25ten Stiftungstage desselben dem 2ten August 1819. Berlin: Gedruckt in der Ungerschen Buchdruckerei, 1819.
Schmidt, H.: Die Kaiser Wilhelms-Akademie für das militäräztliche Bildungswesen. Von 1895 bis 1910. Festschrift zur Einweihung des Neubaues der Akademie. Im Auftrage der Medizinal-Abteilung des Königlichen Kriegsministeriums. Berlin: G. S. Mittler & Sohn, 1910.
Advent ztracených berlínských knihoven – 5
5 svazků označuje signatura „Font. med.“ následovaná pořadovým číslem knihy v kategorii. Půjde o zkratku Fontes medicinales, která v pozdějších katalozích figuruje jako „Bäder und Heilquellen“ (lázeňství, léčivé prameny) s podkategorií monografií. Nepochybuji o tom, že 5 není konečné číslo, u něhož zůstane, tento počet platí po třetině zpracování sbírky starých tisků ÚDL.
Dnešní ilustrace pochází ze svazku označovaného nyní jako K 6317. Vypůjčíme si nejstarší zápis v katalogu Friedrich-Wilhelms-Institut, kde je na straně 256 pod signaturou 86. a. 103: „Am Stein: Ueber das Wesen und die Heilkräfte des Pfefferser Wasses. An Dr. Schinz. (Bregenz 1804.) 8vo. 1 Bd.“ Touž signaturu vidíme i vepsanou – a později přeškrtnutou jako již neplatný údaj – nad názvem díla. Tentokrát se ovšem zaměříme na signaturu v pravém horním rohu stránky:
Foto: Zuzana Ružbatská
Při bližším pohledu si všimnete, že pořadové číslo u „zkratková signatury” je nejen hůře čitelné, ale i nekompletní. Stránky knižního bloku byly seříznuty patrně při převazbě a část poslední cifry vzala za své. Považujme ji za číslo 168, přestože teoreticky připadá v úvahu i čtení 165 – musela by to ovšem být atypická pětka. Může nás však těšit, že zůstal zachován alespoň původní zelený pruh ze hřbetu staré vazby.
Signatury „Zkratka.číslo“ si zapamatujme, podrobněji se k nim vrátíme 18. prosince.
Markéta Ivánková, ÚVI
Katalog der Bibliothek des Kœniglichen medizinisch-chirurgischen Friedrich-Wilhelms-Instituts. Berlin: Druck der Gebr. Unger’schen Hofbuchdruckerei, 1857.
Advent ztracených berlínských knihoven – 4
Chronologický pohled na provenience „berlínské sbírky“ starých tisků má 4 barvy podle institucí, jimž knihy postupně náležely. Červenou je vykreslená Pépinière, zelenou Friedrich-Wilhelms-Institut, žlutou Kaiser Wilhelms-Akademie a modrou Deutsche Ärzte-Bücherei. Typy záznamů dále upřesňují tvary markerů. A čas ubíhá doprava:
Zdroj: Markéta Ivánková vlastní výpočet
Identifikováno je 299 knih (z 816 dosud zpracovaných svazků) a na této ilustraci je vykresleno přes tisíc bodů. A nemuseli se s nimi trápit skřítci Santa Clause, o vše se postaral počítačový skript.
Markéta Ivánková, ÚVI
Advent ztracených berlínských knihoven – 3
Nejvyšší počet berlínských razítek v jednom exempláři současně jsou 3, alespoň to platí ve zpracované části sbírky. Proto jsem výskyty razítek institucí promítla do 3D zobrazení. Každé razítko má přiřazený svůj číselný kód, protože texty jsou příliš dlouhé a nepřehledné. Pépinière má čtyři typy (1, 2, 3 a 4), tři připadají na Friedrich-Wilhelms-Institut (5, 6 a 8), 7 označuje Kaiser Wilhelms-Akademie, a konečně 9 a 10 přísluší Deutsche Ärzte-Bücherei:
Zdroj: Markéta Ivánková vlastní výpočet
Co lze z grafiky odvodit? Například to, že se v knihovně Friedrich-Wilhelms-Institutu nepřerazítkovávaly exempláře označené Pépinière, a tak téměř bez výjimky platí, že kniha má buď starší Pépinière, nebo jen až její nástupkyni. Ve Festschriftu k výročí 25 let od založení Pépinière – která se tehdy již jmenovala Friedrich-Wilhelms-Institut – se zdůrazňovala kontinuita instituce a z těchto záznamů v knihách se zdá, že to nebyly jen prázdné fráze.
Častá je dvojice výskytů 6-7 (FWI-KWA). A konečně třetí vrstvou bývalo označení meziválečně Deutsche Ärzte-Bücherei, která přidávala alespoň 9, ale až na pár chybějících případů současně s tím i zkrácené razítko 10.
Markéta Ivánková, ÚVI
Advent ztracených berlínských knihoven – 2
Knihy jsem při identifikaci berlínské sbírky dohledávala v katalozích 2 bývalých knihoven: Bibliothek des Kœniglichen medizinisch-chirurgischen Friedrich-Wilhelms-Instituts z roku 1857 (s dodatky z let 1877 a 1883) a její nástupkyně Kaiser Wilhelms-Akademie für das militärärztliche Bildungswesen z roku 1905.
Každá tečka reprezentuje záznam o knize, která má v sobě stejnou číselnou signaturu, jaká označuje její název, autora i vydání v daném katalogu. Taková je bilance po zpracování první třetiny naší sbírky:
Zdroj: Markéta Ivánková vlastní výpočet
A modré tečky na virtuální straně 1000 katalogu FWI? Ty představují všechny knihy, které se objevují až v dodatcích.
Markéta Ivánková, ÚVI
Katalog der Bibliothek des Kœniglichen medizinisch-chirurgischen Friedrich-Wilhelms-Instituts. Berlin: Druck der Gebr. Unger’schen Hofbuchdruckerei, 1857. Společně s dodatky téhož z let 1877 a 1883.
Verzeichnis der Büchersammlung der Kaiser Wilhelms-Akademie für das militärärztliche Bildungswesen. (Dritte Ausgabe). Berlin: Verlag von August Hirschwald. Unter den Linden 68, 1906.
Advent ztracených berlínských knihoven – 1
První v řadě příspěvků Adventu ztracených berlínských knihoven je razítko dr. Johanna Goercke, tajného vrchního zdravotního rady, jímž je označen svazek se signaturou K 6242. Johann Goercke (1750 – 1822) v roce 1795 navrhl založení pruské Chirurgické Pépinière pro systematické vzdělávání vojenských chirurgů, propočítal náklady a o nezbytnosti instituce přesvědčil krále. Knihovna Pépinière vznikla o dva roky později a je prvním článkem v souslednosti „berlínské sbírky“ starých tisků ÚDL.
Výřez titulní strany K 6242 s razítkem J. Goercke. Foto: Jitka Stejskalová
Advent ztracených berlínských knihoven je cyklus krátkých příspěvků se zajímavostmi, které jsem objevila při dosud probíhajícím průzkumu projektu Stopy zaniklých knihoven: Berlín, v němž mapuji vlastnické údaje nejstarší části sbírky starých tisků naší fakulty.
29. 11. 2023 byl prezentován na konferenci Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2023.
Markéta Ivánková, ÚVI
