1. LÉKAŘSKÉ FAKULTY UNIVERZITY KARLOVY A VŠEOBECNÉ FAKULTNÍ NEMOCNICE V PRAZE
V prosinci jsme na stránkách ÚVI pravidelně přinášeli Advent ztracených berlínských knihoven, cyklus krátkých příspěvků se zajímavostmi, které jsem objevila při dosud probíhajícím průzkumu projektu Stopy zaniklých knihoven: Berlín, v němž jsou systematicky mapovány vlastnické údaje nejstarší části sbírky starých tisků naší fakulty.
Všech 24 vhledů do sbírky je dostupných na této stránce.
Markéta Ivánková, 10. 1. 2024
Exemplář byl i na svůj úctyhodný věk v žalostném stavu, zašpiněný prachem a dalšími nečistotami, poškodila ho voda a plísně a kdysi posloužil jako potrava blíže neidentifikovaného hmyzu. Novodobá polokožená převazba ale zachovala původní bukové desky, třebaže byly přelepeny historickým, nadto dnes již odřeným a nevyhovujícím papírem.
Vyčištěny a opraveny byly nejen stránky, ale obnovena byla také celá vazba. „Nový“ vzhled zvenčí, kopírující co nejvěrněji původní typ vazby, je už jen pomyslnou třešničkou na dortu. Kniha byla vložena do pouzdra z alkalické lepenky, v němž jsou také přiloženy papírové pokryvy desek z předchozí převazby a další zbytky dříve použitého materiálu.
Markéta Ivánková, ÚVI, 25. 1. 2022
____
Knihy přetřené svinibrodskou zelení, zkoumané po minulém příspěvku, arzen skutečně obsahují, a byly proto opatřeny patřičnými upozorněními a uloženy do zvláštních krabic.
Naši „podezřelí“, narození v letech 1561, 1562 a 1592, se vyznačují původní polousňovou vazbu z přelomu 16. a 17. století se zeleným nátěrem, jímž je přetřen druhotně použitý pergamen středověkého rukopisu. Zajímavý není jen jejich vzhled – bohaté zdobení slepotiskem, kontrast zelené a nebarvené usně – dokonce ani bohatá historie bývalých vlastníků, ale pravděpodobné složení barvy, jíž jsou desky přetřeny. S nejvyšší pravděpodobností se jedná o svinibrodskou zeleň, jíž jsou zkrášleny výše zmiňované dánské a americké svazky.
Všechny tři knihy jsou součástí sbírky starých tisků Ústavu dějin lékařství. Podle vlastnických razítek byly dva konvoluty souborného vydání Galéna (zde a zde) spjaté s naší fakultou již od dob fungování Prager medicinisches Lesemuseum, nacházíme je už v jejím tištěném katalogu z roku 1888. Třetí kniha, frankfurtská chirurgie z roku 1592, svého času patřila pruské vojenské knihovně v Berlíně (Friedrich Wilhelms Institut) a do Prahy se pravděpodobně dostala s koncem druhé světové války.
Rozuzlení detektivního příběhu se dozvíme brzy.
Markéta Ivánková, ÚVI, 8. 1. 2020
Nejstarším titulem zde je anatomický atlas Juana Valverde de Hamusco Vivae imagines partivm corporis humani aereis formis expressae z roku 1566, dále pak Arcana naturae detecta, odborná korespondence Antonie van Leeuwenhoeka vydaná jeho vlastním nákladem roku 1695. Obě knihy zdobí bohaté mědiryty, a jsou proto zvlášť cenné také po umělecké stránce.
Vzácné a staré tisky ve sbírce ÚHIEM jsou pozoruhodné i tím, co víme o jejich dřívějších majitelích. Polovina svazků je označena jménem profesora Františka Karla Studničky (1870–1955), přičemž některé tituly byly zřejmě zakoupeny ve známých antikvariátech (Wilhelma Junka v Berlíně, Oswalda Weigela v Lipsku, či u Davida Bermanna ve Vídni). K dalším bývalým vlastníkům knih patřili mimo jiné farmakolog Emil Starkenstein (1884–1942) nebo slezský renesanční lékař Melchior Sebizius Silesius (1539–1625).
Další starý tisk, který byl ve vlastnictví Knihovny histologického a embryologického ústavu, se v současnosti nachází ve fondu Ústavu dějin lékařství 1. LF, a sice Hippokratés: Toy megaloy Ippokratoys panton ton iatron koryfaioy ta eyriskomena, vydaný roku 1662. V téže sbírce nalezneme také 3. a 6. díl Le spectacle de la nature se stejnými poznámkami o bývalých vlastnících, jaké má Starkensteinův 1. díl ze sbírky ÚHIEM.
Staré a vzácné tisky ÚHIEM jsou deponovány na Ústavu vědeckých informací 1. LF UK a VFN. Všechny tituly jsou zkatalogizovány v Centrálním katalogu UK a jejich záznamy doplněny odkazem na digitalizovanou kopii daného titulu. Souhrnný katalog starých a vzácných tisků je dostupný také v textové podobě.
Ve sbírce Ústavu dějin lékařství 1. LF UK se nachází také rozsáhlé dílo Johanna Poppa (nar. 1577) Thesaurus Medicinae, Oder Chymischer Artzney Schatz, vydané roku 1628 v Lipsku. Čítá přes 800 stran a obsahuje kompendium léčiv řazené podle jednotlivých neduhů a návody na jejich výrobu. Kniha byla po restaurování zdigitalizována a je zpřístupněna online ve sbírce Bibliotheca facultatis medicae primae.
Našemu exempláři (signatura K 3593) chybí titulní list, předmluva a frontispis, a proto zde bohužel nemůžeme vidět rytinu, na níž je zobrazen autor – držící květinu ozdobenou chemickými (respektive alchymistickými) značkami – jehož obklopuje flóra a skleněné křivule. Osudy tohoto výtisku byly dramatické – dodnes nese stopy po požáru, který přečkal. Svědčí o tom zplodinami hoření silně zahnědlé pergamenové desky a stejné poškození ořízky bloku.
Ze stránek knihy je dále patrné, že jistý čtenář věnoval zvláštní pozornost bolestem zubů a ošetření zubních kazů, alespoň tak můžeme usuzovat podle častého podtrhávání textu, které jinak není v této knize obvyklé. Kniha byla zřejmě často používána. Mezi stránkami se navíc našly ploché záložky z různých materiálů – od papírové vystřihovánky po látku a reklamu na nový druh indiga z 19. století.
Za pozornost zajisté stojí také vodotisky. Kniha je sice datována, a vodotisky proto k časovému zařazení vzniku knihy nepotřebujeme, přesto je papír samotný pozoruhodným artefaktem, zvlášť, je-li vzor na sítu takto povedený. Papíry použité na výrobu této knihy zdobí filigrány se dvěma typy erbů a filigrány kruhové se zvířecí tematikou. Dokazují, že knihy ukrývají ještě mnohem víc, než se na první pohled může zdát.
Exemplář je ovšem zajímavý i po otevření. Obsahuje fyziognomický spis Liber phisionomie magistri od učence Michaela Scota vydaný roku 1495. Jako druhý je vevázaný spis, který pochází patrně z roku 1492, jmenuje se De secretis mulierum et virorum, a sepsal ho autor, který se skrýval za pseudonymem Albert Veliký. Závěrečným přívazkem je protižidovský spisek Epistola contra Judaeorum errores od Samuela Maroccana vydaný roku 1493.
Kniha vás ovšem může zaujmout i v případě, že si ve středověké latině příliš nepočtete: Množství kresbiček na jejích stranách i vnitřní straně desek svědčí o minulosti daného svazku a my tak můžeme vidět, jakým způsobem čtenáři raného novověku nakládali s obsahy svých knihoven.
Všechny tři publikace již byly v minulosti zdigitalizovány německými vědeckými institucemi, proto zde přikládáme odkazy na jejich digitální kopie.
O specifičnosti svazku, který je uložen na 1. LF, potom svědčí přiložené fotografie pořízené naší knihovnou.
Za zmínku dále stojí konvolut osmi exemplářů dizertačních tezí z 30. let 19. století, z nichž některé byly obhájeny na pražské a zbývající na vídeňské lékařské fakultě.
Mezi publikacemi, jejichž témata se zpravidla zabývají lékařstvím z obecného hlediska či balneologií, tematicky vyčnívá kniha Flora Iaponica z konce 18. století, která je zaměřena na botaniku Japonska.
Mezi bývalými vlastníky představovaného souboru knih bychom našli především bývalý Balneologický ústav Univerzity Karlovy, dále potom Dětskou nemocnici císaře Františka Josefa a z lékařů potom Rudolfa Jaksch-Wartenhorsta (1855–1947) a Galluse Hochbergera (1803–1901).
Staré a vzácné tisky ÚLBLD jsou v současné době deponovány v Ústavu vědeckých informací 1. LF UK. Jejich katalogizační záznamy lze nalézt v Centrálním katalogu UK, jejich souhrnný katalog lze stáhnout v textové podobě.
Jan Jesenský (1566–1621) je bezpochyby jedním z nejvýznamnějších lékařů, kteří působili v Českých zemích v období pozdní renesance. Na konci 16. století Jesenský pobýval na univerzitě ve Wittenbergu, kde se stal profesorem chirurgie a anatomie, později děkanem lékařské fakulty a nakonec rektorem univerzity. Již na přelomu 16. a 17. století se jeho další osudy začaly spojovat s Prahou. Roku 1600 tam provedl první veřejnou pitvu v Českých zemích, následujícího roku se do Prahy přestěhoval. V Praze byl také 21. 6. 1621 popraven spolu s dalšími šestadvaceti účastníky stavovského povstání.
Jedním z lékařských spisů, které vydal ještě ve svém původním wittenberském působišti, byl tisk Institutiones Chirurgicae. Publikace neobsahuje vyobrazení chirurgických nástrojů, zranění a jejich léčby, jak tomu bylo u podobných tisků v dané době obvyklé, přesto je z ilustračního hlediska poměrně zajímavá. Vzhledem k tomu, že byla dedikována tehdejšímu českému králi a římskému císaři Rudolfovi II. (1552–1612), obsahuje jeho portrétní dřevořez. Druhou ilustrací je potom portrét samotného autora knihy – Jana Jesenského. Ačkoliv ani jedno z vyobrazení svým uměleckým provedením výrazně nevyniká, mohou zaujmout naopak tím, že se jedná o poměrně netypické portréty obou významných historických postav české renesance.
Tato kniha je jednou z několika publikací Jana Jesenského, které jsou uloženy ve fondu Ústavu dějin lékařství. K jejím dalším osudům v průběhu uplynulých dekád můžeme říci, že na přelomu 19. a 20. století byla součástí knižní sbírky známého česko-německého dermatologa Filipa Josefa Picka (1834–1910), po kterém je pojmenována Pickova mast užívaná k léčbě exémů.
Citace knihy: JESSENIUS, Jan. Institutiones Chirurgicae, quibus universa manu medendi ratio ostenditur. Vvitebergae: Impensis Samuelis Selfisch, 1601.
Zdigitalizovanou knihu si můžete prohlédnout např. na Google Books.
Odborným lékařským spisům v období renesance dominovala latina, ovšem již na počátku 16. století začaly být publikovány porodnické příručky v různých národních jazycích. Cílem jejich autorů bylo, aby se sepsané poučky dostaly k porodním bábám neznalých latiny. Nejstarší z těchto tištěných příruček byl spis Eucharia Rösslina, jehož název můžeme do češtiny volně přeložit jako Růžová zahrada pro těhotné ženy a porodní báby. Publikace byla vydána prvně roku 1513, v knihovně Ústavu dějin lékařství je uloženo její druhé vydání z roku 1515. O oblibě knihy svědčí její četné překlady. Česká varianta vyšla tiskem již roku 1519 pod názvem Zpráva a naučení ženám těhotným a babám pupkořezným netoliko prospěšná, ale také potřebná, do angličtiny byla přeložena roku 1540 jako The Birth of Mankind a do řady dalších evropských jazyků ještě v první polovině 16. století. Oblibu knihy nezvyšoval pouze její edukativní text, ale také ilustrace. Setkáme se zde mj. s vyobrazeními polohy dítěte v děloze a s vůbec prvním tištěným zobrazením porodní židle.
Citace knihy: RÖSSLIN, Eucharius. Der schwangeren Frauen und Hebammen Rosengarten. [Hagenau]: [Heinrich Gran], 1515.
Knihu si můžete on-line prohlédnout na Google Books.
Problematice pohybové soustavy se v 18. století nevěnovali pouze anatomové, ale též umělci. Jedním z nich byl Francouz Jacques Gamelin (1738–1803). Jakožto syn úspěšného obchodníka se měl připravovat na kariéru ve stopách svého otce, projevoval ovšem malý talent i zájem o daný obor. Ačkoliv Jacquesův otec odmítl poslat syna na uměleckou akademii, jeho studium na Académie royale de Toulouse zaplatil baron de Puymaurin, který ho poté podporoval i v dalších studiích v Paříži a Římě. Teprve po smrti svého otce se Jacques finančně osamostatnil, vrátil se do Toulouse a začal vyučovat na Académii.
Jacques Gamelin je dnes znám především svými malbami a rytinami bitevních scén, které se (z dnešního hlediska poněkud neobvykle) objevují i v jeho Nouveau recueil d’ostéologie et de myologie, tedy Nové sbírce osteologie a myologie. Kniha byla pravděpodobně financována z Gamelinova nezanedbatelného dědictví. Vedle zmíněných bitevních scén v publikaci nalezneme biblické scény Vzkříšení a Ukřižování nebo kostlivce v různých pozicích – např. hrající na hudební nástroje. Ani klasičtějším anatomickým výjevům ovšem nemůžeme upřít estetické zpracování a uměleckou hodnotu.
Knihu si můžete on-line prohlédnout na stránkách francouzské národní digitální knihovny.
