Ústav vědeckých informací 1. LF UK a VFN

Ztracené berlínské knihovny už se rýsují

Je tu první update k projektu Stopy zaniklých knihoven: Berlín!

Máme první hlubší vhled do geneze vlastnické struktury „berlínské sbírky“ starých lékařských tisků na 1. LF UK. Jak daleko práce postoupila? Vzala jsem první čtvrtinu sbírky – otevřela každou knihu a zapsala starší signatury, ID razítek berlínských knihoven a německá razítka z revizí knihovních fondů. Údaje jsem zkontrolovala, informace přidala do stávajícího xlsx seznamu sbírek vzácných tisků a provedla další kontrolu. Takováto raw data jsou dobrým testovacím vzorkem, a nímž se dá začít experimentovat.

Příklad berlínské signatury, ilustrace sběru dat

Abych si udržela co největší kontrolu nad daty, napsala jsem skript v Pythonu (a za pomoci knihovny Pandas). Po několikerém čištění a transformaci dat mohu s hrdostí oznámit předběžná zjištění: ze ztracených berlínských knihoven zatím pochází 41 % starých tisků, které jsem zpracovala. To znamená, že knihy splňují podmínku, že obsahují odpovídající razítka hledaných institucí nebo že jejich signatury náleží k témuž berlínskému souboru. Navíc jsou data nyní automaticky uložena v samostatných tabulkách s odpovídajícími identifikátory.

Co dál? Dokončit sběr datasetu a opět spustit skript. Po této první automatizované fázi přijde znovu na řadu tradiční způsob výzkumu, bude nutné ručně zkontrolovat katalogy knihoven FWI a KWA, potvrdit, že ID skutečně odpovídají, a přidat odpovídající nové datasety vytvořené na základě záznamů z FWI a KWA.

Posléze mohu konečně vytvořit časové osy pro jednotlivé exempláře a prověřit korelace v nasbíraných souborech dat. Rekonstruovat chybějící místa a vizualizovat, které části původních berlínských knihoven byly odvezeny do Prahy. Na závěr už bude snadné doplnit podrobné, již existující katalogové informace o názvech knih na základě jiných exemplářů v dalších knihovnách.

Markéta Ivánková

Průzkum „berlínské sbírky“

Na Ústavu vědeckých informací 1. LF UK právě spouštíme nový projekt zaměřený na „berlínskou sbírku“ starých tisků. Naposledy jsem zjistila, že knihy označené bývalými knihovnami Pépinière, Friedrich-Wilhelms-Institut, Kaiser-Wilhelms-Akademie a Deutsche Ärzte-Bücherei byly do našeho fondu přemístěny až po roce 1945 a původně nebyly součástí sbírek, jak se věřilo.

Při prvotním průzkumu proveniencí byla jako vzorek vybrána tematická sbírka porodnické literatury. Nyní mám za cíl vytvořit kompletní databázi vstupů o původu celé sbírky starých tisků, které kdysi patřily těmto berlínským institucím, bez ohledu na téma. Záměrem je propojit naše exempláře s jejich původními katalogovými záznamy bývalých knihoven.

Tím se zlepší dokumentace původu knihovny a hlouběji se objasní kontext převozu v roce 1945. Jakmile bude dokončena tato primární práce knihovny ÚVI, přijde na řadu další vizualizace i s pomocí externích datových zdrojů.

Prvním krokem bude vytvoření databáze signatur (starých i současných) a základních popisů knih. Těším se, až za pár týdnu budu moci představit první průběžné výsledky.

Markéta Ivánková

Suspektně toxické knihy

První lékařská fakulta Univerzity Karlovy vlastní několik na první pohled podezřele otravných knih. Nápadně se totiž podobají svazkům ze Smithonianského institutu a knihovny dánské Syddansk Universitet, jejichž desky jsou přetřeny jedovatým arzenem. O první fázi objevu informovali Dánové v tomto článku. Objev z roku 2017 se rozšířil o washingtonské exempláře a dánští knihovníci nyní vyjadřují obavy ohledně bezpečnosti světových knihoven, předpokládají totiž další nálezy toxických knih. Tento týden o tom informovala Dánská televize.

Naši „podezřelí“, narození v letech 1561, 1562 a 1592, se vyznačují původní polousňovou vazbu z přelomu 16. a 17. století se zeleným nátěrem, jímž je přetřen druhotně použitý pergamen středověkého rukopisu. Zajímavý není jen jejich vzhled – bohaté zdobení slepotiskem, kontrast zelené a nebarvené usně – dokonce ani bohatá historie bývalých vlastníků, ale pravděpodobné složení barvy, jíž jsou desky přetřeny. S nejvyšší pravděpodobností se jedná o svinibrodskou zeleň, jíž jsou zkrášleny výše zmiňované dánské a americké svazky.

Všechny tři knihy jsou součástí sbírky starých tisků Ústavu dějin lékařství. Podle vlastnických razítek byly dva konvoluty souborného vydání Galéna (zde a zde) spjaté s naší fakultou již od dob fungování Prager medicinisches Lesemuseum, nacházíme je už v jejím tištěném katalogu z roku 1888. Třetí kniha, frankfurtská chirurgie z roku 1592, svého času patřila pruské vojenské knihovně v Berlíně (Friedrich Wilhelms Institut) a do Prahy se pravděpodobně dostala s koncem druhé světové války.

Rozuzlení detektivního příběhu se dozvíme brzy.

Markéta Ivánková, ÚVI, 8. 1. 2020

Staré a vzácné tisky v knihovně ÚHIEM

Sbírka starých tisků Ústavu histologie a embryologie čítá 15 svazků, v nichž je obsaženo celkem 20 děl vydaných do roku 1800. Rozšířená o vzácné tisky vzniklé krátce poté zahrnuje 24 svazků s 29 tituly. Knihy jsou věnovány především fyziologii a anatomii včetně anatomie srovnávací, ale nalezneme zde i klasická díla antické filosofie.

Nejstarším titulem zde je anatomický atlas Juana Valverde de Hamusco Vivae imagines partivm corporis humani aereis formis expressae z roku 1566, dále pak Arcana naturae detecta, odborná korespondence Antonie van Leeuwenhoeka vydaná jeho vlastním nákladem roku 1695. Obě knihy zdobí bohaté mědiryty, a jsou proto zvlášť cenné také po umělecké stránce.

Vzácné a staré tisky ve sbírce ÚHIEM jsou pozoruhodné i tím, co víme o jejich dřívějších majitelích. Polovina svazků je označena jménem profesora Františka Karla Studničky (1870–1955), přičemž některé tituly byly zřejmě zakoupeny ve známých antikvariátech (Wilhelma Junka v Berlíně, Oswalda Weigela v Lipsku, či u Davida Bermanna ve Vídni). K dalším bývalým vlastníkům knih patřili mimo jiné farmakolog Emil Starkenstein (1884–1942) nebo slezský renesanční lékař Melchior Sebizius Silesius (1539–1625).

Další starý tisk, který byl ve vlastnictví Knihovny histologického a embryologického ústavu, se v současnosti nachází ve fondu Ústavu dějin lékařství 1. LF, a sice Hippokratés: Toy megaloy Ippokratoys panton ton iatron koryfaioy ta eyriskomena, vydaný roku 1662. V téže sbírce nalezneme také 3. a 6. díl Le spectacle de la nature se stejnými poznámkami o bývalých vlastnících, jaké má Starkensteinův 1. díl ze sbírky ÚHIEM.

Staré a vzácné tisky ÚHIEM jsou deponovány na Ústavu vědeckých informací 1. LF UK a VFN. Všechny tituly jsou zkatalogizovány v Centrálním katalogu UK a jejich záznamy doplněny odkazem na digitalizovanou kopii daného titulu. Souhrnný katalog starých a vzácných tisků je dostupný také v textové podobě.

Staré a vzácné tisky v knihovně ÚLBLD

Většinu starých a vzácných tisků 1. LF UK a VFN spravuje Ústav dějin lékařství a cizích jazyků, ovšem i v dalších dílčích fakultních knihovnách lze nalézt zajímavé spisy, jejichž historickou hodnotu nelze opomíjet. Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky (ÚLBLD) vlastní čtyřicet tisků ze 17. až 19. století, které jsou svázány celkem do čtrnácti svazků. Nejstarší z nich je publikace anglického lékaře Thomase Sydenhama (1624–1689) Praxis medica experimentalis z roku 1695, která se zabývá dobovou lékařskou praxí. Podobu svého autora nám kniha představuje na frontispisu před titulním listem.

Za zmínku dále stojí konvolut osmi exemplářů dizertačních tezí z 30. let 19. století, z nichž některé byly obhájeny na pražské a zbývající na vídeňské lékařské fakultě.

Mezi publikacemi, jejichž témata se zpravidla zabývají lékařstvím z obecného hlediska či balneologií, tematicky vyčnívá kniha Flora Iaponica z konce 18. století, která je zaměřena na botaniku Japonska.

Mezi bývalými vlastníky představovaného souboru knih bychom našli především bývalý Balneologický ústav Univerzity Karlovy, dále potom Dětskou nemocnici císaře Františka Josefa a z lékařů potom Rudolfa Jaksch-Wartenhorsta (1855–1947) a Galluse Hochbergera (1803–1901).

Staré a vzácné tisky ÚLBLD jsou v současné době deponovány v Ústavu vědeckých informací 1. LF UK. Jejich katalogizační záznamy lze nalézt v Centrálním katalogu UK, jejich souhrnný katalog lze stáhnout v textové podobě.

Z historie: Jesenský a jeho Institutiones Chirurgicae

JESSENIUS, Jan. Institutiones Chirurgicae, quibus universa manu medendi ratio ostenditur

Jan Jesenský (1566–1621) je bezpochyby jedním z nejvýznamnějších lékařů, kteří působili v Českých zemích v období pozdní renesance. Na konci 16. století Jesenský pobýval na univerzitě ve Wittenbergu, kde se stal profesorem chirurgie a anatomie, později děkanem lékařské fakulty a nakonec rektorem univerzity. Již na přelomu 16. a 17. století se jeho další osudy začaly spojovat s Prahou. Roku 1600 tam provedl první veřejnou pitvu v Českých zemích, následujícího roku se do Prahy přestěhoval. V Praze byl také 21. 6. 1621 popraven spolu s dalšími šestadvaceti účastníky stavovského povstání.

Jedním z lékařských spisů, které vydal ještě ve svém původním wittenberském působišti, byl tisk Institutiones Chirurgicae. Publikace neobsahuje vyobrazení chirurgických nástrojů, zranění a jejich léčby, jak tomu bylo u podobných tisků v dané době obvyklé, přesto je z ilustračního hlediska poměrně zajímavá. Vzhledem k tomu, že byla dedikována tehdejšímu českému králi a římskému císaři Rudolfovi II. (1552–1612), obsahuje jeho portrétní dřevořez. Druhou ilustrací je potom portrét samotného autora knihy – Jana Jesenského. Ačkoliv ani jedno z vyobrazení svým uměleckým provedením výrazně nevyniká, mohou zaujmout naopak tím, že se jedná o poměrně netypické portréty obou významných historických postav české renesance.

Tato kniha je jednou z několika publikací Jana Jesenského, které jsou uloženy ve fondu Ústavu dějin lékařství. K jejím dalším osudům v průběhu uplynulých dekád můžeme říci, že na přelomu 19. a 20. století byla součástí knižní sbírky známého česko-německého dermatologa Filipa Josefa Picka (1834–1910), po kterém je pojmenována Pickova mast užívaná k léčbě exémů.

Citace knihy: JESSENIUS, Jan. Institutiones Chirurgicae, quibus universa manu medendi ratio ostenditur. Vvitebergae: Impensis Samuelis Selfisch, 1601.

Zdigitalizovanou knihu si můžete prohlédnout např. na Google Books.

Z historie: Nejstarší porodnická příručka

RÖSSLIN, Eucharius. Der schwangeren Frauen und Hebammen Rosengarten

Odborným lékařským spisům v období renesance dominovala latina, ovšem již na počátku 16. století začaly být publikovány porodnické příručky v různých národních jazycích. Cílem jejich autorů bylo, aby se sepsané poučky dostaly k porodním bábám neznalých latiny. Nejstarší z těchto tištěných příruček byl spis Eucharia Rösslina, jehož název můžeme do češtiny volně přeložit jako Růžová zahrada pro těhotné ženy a porodní báby. Publikace byla vydána prvně roku 1513, v knihovně Ústavu dějin lékařství je uloženo její druhé vydání z roku 1515. O oblibě knihy svědčí její četné překlady. Česká varianta vyšla tiskem již roku 1519 pod názvem Zpráva a naučení ženám těhotným a babám pupkořezným netoliko prospěšná, ale také potřebná, do angličtiny byla přeložena roku 1540 jako The Birth of Mankind a do řady dalších evropských jazyků ještě v první polovině 16. století. Oblibu knihy nezvyšoval pouze její edukativní text, ale také ilustrace. Setkáme se zde mj. s vyobrazeními polohy dítěte v děloze a s vůbec prvním tištěným zobrazením porodní židle.

Citace knihy: RÖSSLIN, Eucharius. Der schwangeren Frauen und Hebammen Rosengarten. [Hagenau]: [Heinrich Gran], 1515.

Knihu si můžete on-line prohlédnout na Google Books.

Z historie: Mezi bitevním polem a anatomií

Jacques GAMELIN, Nouveau recueil d’ostéologie et de myologie

Problematice pohybové soustavy se v 18. století nevěnovali pouze anatomové, ale též umělci. Jedním z nich byl Francouz Jacques Gamelin (1738–1803). Jakožto syn úspěšného obchodníka se měl připravovat na kariéru ve stopách svého otce, projevoval ovšem malý talent i zájem o daný obor. Ačkoliv Jacquesův otec odmítl poslat syna na uměleckou akademii, jeho studium na Académie royale de Toulouse zaplatil baron de Puymaurin, který ho poté podporoval i v dalších studiích v Paříži a Římě. Teprve po smrti svého otce se Jacques finančně osamostatnil, vrátil se do Toulouse a začal vyučovat na Académii.

Jacques Gamelin je dnes znám především svými malbami a rytinami bitevních scén, které se (z dnešního hlediska poněkud neobvykle) objevují i v jeho Nouveau recueil d’ostéologie et de myologie, tedy Nové sbírce osteologie a myologie. Kniha byla pravděpodobně financována z Gamelinova nezanedbatelného dědictví. Vedle zmíněných bitevních scén v publikaci nalezneme biblické scény Vzkříšení a Ukřižování nebo kostlivce v různých pozicích – např. hrající na hudební nástroje. Ani klasičtějším anatomickým výjevům ovšem nemůžeme upřít estetické zpracování a uměleckou hodnotu.

Knihu si můžete on-line prohlédnout na stránkách francouzské národní digitální knihovny.

Z historie: Kníška domácých lýků

Spisek o lidovém léčitelství

V historické sbírce Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK se nachází řada vzácných rukopisů. Mezi nimi lze nalézt jeden, který možná nevyniká svojí cenou, ovšem jeho obsah zaujme i leckterého laického zájemce o dějiny lékařství. Rukopis, jehož autor bohužel není znám, je jednou z mála publikací ve fondu, které jsou sepsané v českém jazyce. Tato Kníška domácých lýků, jak je exemplář nazván, je souborem lidových léčitelských rad. Abyste měli představu o odborné úrovni publikace, uveřejníme několik transkribovaných ukázek:

Proti bolesti břicha. Vezmi malýho psíka, jenž na klíně líhá, polož jej na břicho, i přestane bolest.
Aby vlasy rostly. Spal myš na popel, stluč na prášek, smíchej s medem a medvědím sádlem a potírej, kde chceš, aby tobě vlasy dobře rostly.
Aby se děti nepochcávaly. Pečenau myš dej s jiným jídlem dítěti sníst, tak nebude do postele močit.

Na závěr tohoto příspěvku dodejme, že se autor rukopisu snažil o učené vyznění své knihy, a proto na její začátek uveřejnil seznam autorů, ze kterých údajně čerpal. Ačkoliv nemůžeme pochybovat o tom, že zmínění Hippokratés či Galén značnou měrou přispěli k rozvoji lékařství, v případě básníka Ovidia, spisovatele Plútarcha či vojevůdce Vegetia lze předpokládat, že neznámý autor pouze vybral historicky znějící jména, která uvedl do seznamu, a snažil se tak docílit toho, aby jeho spis nabral na vážnosti.

Přestože nemůžeme dílo označit za „vědecké“ ani v dobových intencích, jedná se bezpochyby o jeden z nejzajímavějších svazků ve fondu.

Citace: Knísska Domaczých Lýků: Wýtažena z kniech Doktorských Niemeczkých a z Laský Blýžniho k snadssý pomoczý geho w Cžeskau Ržecž uwedena. Místo vydání není známé: [nakladatel není známý], 1799. Dostupné také z: http://kramerius.lf1.cuni.cz/search/handle/uuid:04bfd8b1-db93-41a2-be3f-bb060902006c

Z historie: Anatomie v pohybu

Roku 1619 vyšel tiskem poprvé spis Catoptrum Microcosmicum, jehož autorem se stal lékař Johann Remmelin (1583–1632). Tisk anatomického pojednání byl doplněn třemi rytinami od Lucase Kiliana (1579-1637), který zde využil zcela nového typu ilustrace, kde bylo možné odklápět vlepené části a tak nahlédnout do jednotlivých vrstev vnitřností lidského těla. Pro výrobu každých tří celostranných ilustrací bylo použito osm grafických listů, které se rozstříhaly na jednotlivé části a následně dle potřeby slepily. Vyobrazení muž a žena byli nakresleni dle Adama a Evy z roku 1504 od Albrechta Dürera. Hlava muže byla inspirována portrétem významného renesančního lékaře Andrease Vesalia.

Citace vydání z roku 1660, které je uloženo v ÚDLCJ: REMMELIN, Johann. Catoptrum Microcosmicum. Francofurti ad Moenum: Sumptibus ac Typis Heredum Antonij Hummen, 1660.