Ústav vědeckých informací 1. LF UK a VFN

Suspektně toxické knihy

První lékařská fakulta Univerzity Karlovy vlastní několik na první pohled podezřele otravných knih. Nápadně se totiž podobají svazkům ze Smithonianského institutu a knihovny dánské Syddansk Universitet, jejichž desky jsou přetřeny jedovatým arzenem. O první fázi objevu informovali Dánové v tomto článku. Objev z roku 2017 se rozšířil o washingtonské exempláře a dánští knihovníci nyní vyjadřují obavy ohledně bezpečnosti světových knihoven, předpokládají totiž další nálezy toxických knih. Tento týden o tom informovala Dánská televize.

Naši „podezřelí“, narození v letech 1561, 1562 a 1592, se vyznačují původní polousňovou vazbu z přelomu 16. a 17. století se zeleným nátěrem, jímž je přetřen druhotně použitý pergamen středověkého rukopisu. Zajímavý není jen jejich vzhled – bohaté zdobení slepotiskem, kontrast zelené a nebarvené usně – dokonce ani bohatá historie bývalých vlastníků, ale pravděpodobné složení barvy, jíž jsou desky přetřeny. S nejvyšší pravděpodobností se jedná o svinibrodskou zeleň, jíž jsou zkrášleny výše zmiňované dánské a americké svazky.

Všechny tři knihy jsou součástí sbírky starých tisků Ústavu dějin lékařství. Podle vlastnických razítek byly dva konvoluty souborného vydání Galéna (zde a zde) spjaté s naší fakultou již od dob fungování Prager medicinisches Lesemuseum, nacházíme je už v jejím tištěném katalogu z roku 1888. Třetí kniha, frankfurtská chirurgie z roku 1592, svého času patřila pruské vojenské knihovně v Berlíně (Friedrich Wilhelms Institut) a do Prahy se pravděpodobně dostala s koncem druhé světové války.

Rozuzlení detektivního příběhu se dozvíme brzy.

Markéta Ivánková, ÚVI, 8. 1. 2020

Staré a vzácné tisky v knihovně ÚHIEM

Sbírka starých tisků Ústavu histologie a embryologie čítá 15 svazků, v nichž je obsaženo celkem 20 děl vydaných do roku 1800. Rozšířená o vzácné tisky vzniklé krátce poté zahrnuje 24 svazků s 29 tituly. Knihy jsou věnovány především fyziologii a anatomii včetně anatomie srovnávací, ale nalezneme zde i klasická díla antické filosofie.

Nejstarším titulem zde je anatomický atlas Juana Valverde de Hamusco Vivae imagines partivm corporis humani aereis formis expressae z roku 1566, dále pak Arcana naturae detecta, odborná korespondence Antonie van Leeuwenhoeka vydaná jeho vlastním nákladem roku 1695. Obě knihy zdobí bohaté mědiryty, a jsou proto zvlášť cenné také po umělecké stránce.

Vzácné a staré tisky ve sbírce ÚHIEM jsou pozoruhodné i tím, co víme o jejich dřívějších majitelích. Polovina svazků je označena jménem profesora Františka Karla Studničky (1870–1955), přičemž některé tituly byly zřejmě zakoupeny ve známých antikvariátech (Wilhelma Junka v Berlíně, Oswalda Weigela v Lipsku, či u Davida Bermanna ve Vídni). K dalším bývalým vlastníkům knih patřili mimo jiné farmakolog Emil Starkenstein (1884–1942) nebo slezský renesanční lékař Melchior Sebizius Silesius (1539–1625).

Další starý tisk, který byl ve vlastnictví Knihovny histologického a embryologického ústavu, se v současnosti nachází ve fondu Ústavu dějin lékařství 1. LF, a sice Hippokratés: Toy megaloy Ippokratoys panton ton iatron koryfaioy ta eyriskomena, vydaný roku 1662. V téže sbírce nalezneme také 3. a 6. díl Le spectacle de la nature se stejnými poznámkami o bývalých vlastnících, jaké má Starkensteinův 1. díl ze sbírky ÚHIEM.

Staré a vzácné tisky ÚHIEM jsou deponovány na Ústavu vědeckých informací 1. LF UK a VFN. Všechny tituly jsou zkatalogizovány v Centrálním katalogu UK a jejich záznamy doplněny odkazem na digitalizovanou kopii daného titulu. Souhrnný katalog starých a vzácných tisků je dostupný také v textové podobě.

Staré a vzácné tisky v knihovně ÚLBLD

Většinu starých a vzácných tisků 1. LF UK a VFN spravuje Ústav dějin lékařství a cizích jazyků, ovšem i v dalších dílčích fakultních knihovnách lze nalézt zajímavé spisy, jejichž historickou hodnotu nelze opomíjet. Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky (ÚLBLD) vlastní čtyřicet tisků ze 17. až 19. století, které jsou svázány celkem do čtrnácti svazků. Nejstarší z nich je publikace anglického lékaře Thomase Sydenhama (1624–1689) Praxis medica experimentalis z roku 1695, která se zabývá dobovou lékařskou praxí. Podobu svého autora nám kniha představuje na frontispisu před titulním listem.

Za zmínku dále stojí konvolut osmi exemplářů dizertačních tezí z 30. let 19. století, z nichž některé byly obhájeny na pražské a zbývající na vídeňské lékařské fakultě.

Mezi publikacemi, jejichž témata se zpravidla zabývají lékařstvím z obecného hlediska či balneologií, tematicky vyčnívá kniha Flora Iaponica z konce 18. století, která je zaměřena na botaniku Japonska.

Mezi bývalými vlastníky představovaného souboru knih bychom našli především bývalý Balneologický ústav Univerzity Karlovy, dále potom Dětskou nemocnici císaře Františka Josefa a z lékařů potom Rudolfa Jaksch-Wartenhorsta (1855–1947) a Galluse Hochbergera (1803–1901).

Staré a vzácné tisky ÚLBLD jsou v současné době deponovány v Ústavu vědeckých informací 1. LF UK. Jejich katalogizační záznamy lze nalézt v Centrálním katalogu UK, jejich souhrnný katalog lze stáhnout v textové podobě.

Z historie: Jesenský a jeho Institutiones Chirurgicae

JESSENIUS, Jan. Institutiones Chirurgicae, quibus universa manu medendi ratio ostenditur

Jan Jesenský (1566–1621) je bezpochyby jedním z nejvýznamnějších lékařů, kteří působili v Českých zemích v období pozdní renesance. Na konci 16. století Jesenský pobýval na univerzitě ve Wittenbergu, kde se stal profesorem chirurgie a anatomie, později děkanem lékařské fakulty a nakonec rektorem univerzity. Již na přelomu 16. a 17. století se jeho další osudy začaly spojovat s Prahou. Roku 1600 tam provedl první veřejnou pitvu v Českých zemích, následujícího roku se do Prahy přestěhoval. V Praze byl také 21. 6. 1621 popraven spolu s dalšími šestadvaceti účastníky stavovského povstání.

Jedním z lékařských spisů, které vydal ještě ve svém původním wittenberském působišti, byl tisk Institutiones Chirurgicae. Publikace neobsahuje vyobrazení chirurgických nástrojů, zranění a jejich léčby, jak tomu bylo u podobných tisků v dané době obvyklé, přesto je z ilustračního hlediska poměrně zajímavá. Vzhledem k tomu, že byla dedikována tehdejšímu českému králi a římskému císaři Rudolfovi II. (1552–1612), obsahuje jeho portrétní dřevořez. Druhou ilustrací je potom portrét samotného autora knihy – Jana Jesenského. Ačkoliv ani jedno z vyobrazení svým uměleckým provedením výrazně nevyniká, mohou zaujmout naopak tím, že se jedná o poměrně netypické portréty obou významných historických postav české renesance.

Tato kniha je jednou z několika publikací Jana Jesenského, které jsou uloženy ve fondu Ústavu dějin lékařství. K jejím dalším osudům v průběhu uplynulých dekád můžeme říci, že na přelomu 19. a 20. století byla součástí knižní sbírky známého česko-německého dermatologa Filipa Josefa Picka (1834–1910), po kterém je pojmenována Pickova mast užívaná k léčbě exémů.

Citace knihy: JESSENIUS, Jan. Institutiones Chirurgicae, quibus universa manu medendi ratio ostenditur. Vvitebergae: Impensis Samuelis Selfisch, 1601.

Zdigitalizovanou knihu si můžete prohlédnout např. na Google Books.

Z historie: Nejstarší porodnická příručka

RÖSSLIN, Eucharius. Der schwangeren Frauen und Hebammen Rosengarten

Odborným lékařským spisům v období renesance dominovala latina, ovšem již na počátku 16. století začaly být publikovány porodnické příručky v různých národních jazycích. Cílem jejich autorů bylo, aby se sepsané poučky dostaly k porodním bábám neznalých latiny. Nejstarší z těchto tištěných příruček byl spis Eucharia Rösslina, jehož název můžeme do češtiny volně přeložit jako Růžová zahrada pro těhotné ženy a porodní báby. Publikace byla vydána prvně roku 1513, v knihovně Ústavu dějin lékařství je uloženo její druhé vydání z roku 1515. O oblibě knihy svědčí její četné překlady. Česká varianta vyšla tiskem již roku 1519 pod názvem Zpráva a naučení ženám těhotným a babám pupkořezným netoliko prospěšná, ale také potřebná, do angličtiny byla přeložena roku 1540 jako The Birth of Mankind a do řady dalších evropských jazyků ještě v první polovině 16. století. Oblibu knihy nezvyšoval pouze její edukativní text, ale také ilustrace. Setkáme se zde mj. s vyobrazeními polohy dítěte v děloze a s vůbec prvním tištěným zobrazením porodní židle.

Citace knihy: RÖSSLIN, Eucharius. Der schwangeren Frauen und Hebammen Rosengarten. [Hagenau]: [Heinrich Gran], 1515.

Knihu si můžete on-line prohlédnout na Google Books.

Z historie: Mezi bitevním polem a anatomií

Jacques GAMELIN, Nouveau recueil d’ostéologie et de myologie

Problematice pohybové soustavy se v 18. století nevěnovali pouze anatomové, ale též umělci. Jedním z nich byl Francouz Jacques Gamelin (1738–1803). Jakožto syn úspěšného obchodníka se měl připravovat na kariéru ve stopách svého otce, projevoval ovšem malý talent i zájem o daný obor. Ačkoliv Jacquesův otec odmítl poslat syna na uměleckou akademii, jeho studium na Académie royale de Toulouse zaplatil baron de Puymaurin, který ho poté podporoval i v dalších studiích v Paříži a Římě. Teprve po smrti svého otce se Jacques finančně osamostatnil, vrátil se do Toulouse a začal vyučovat na Académii.

Jacques Gamelin je dnes znám především svými malbami a rytinami bitevních scén, které se (z dnešního hlediska poněkud neobvykle) objevují i v jeho Nouveau recueil d’ostéologie et de myologie, tedy Nové sbírce osteologie a myologie. Kniha byla pravděpodobně financována z Gamelinova nezanedbatelného dědictví. Vedle zmíněných bitevních scén v publikaci nalezneme biblické scény Vzkříšení a Ukřižování nebo kostlivce v různých pozicích – např. hrající na hudební nástroje. Ani klasičtějším anatomickým výjevům ovšem nemůžeme upřít estetické zpracování a uměleckou hodnotu.

Knihu si můžete on-line prohlédnout na stránkách francouzské národní digitální knihovny.

Z historie: Kníška domácých lýků

Spisek o lidovém léčitelství

V historické sbírce Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK se nachází řada vzácných rukopisů. Mezi nimi lze nalézt jeden, který možná nevyniká svojí cenou, ovšem jeho obsah zaujme i leckterého laického zájemce o dějiny lékařství. Rukopis, jehož autor bohužel není znám, je jednou z mála publikací ve fondu, které jsou sepsané v českém jazyce. Tato Kníška domácých lýků, jak je exemplář nazván, je souborem lidových léčitelských rad. Abyste měli představu o odborné úrovni publikace, uveřejníme několik transkribovaných ukázek:

Proti bolesti břicha. Vezmi malýho psíka, jenž na klíně líhá, polož jej na břicho, i přestane bolest.
Aby vlasy rostly. Spal myš na popel, stluč na prášek, smíchej s medem a medvědím sádlem a potírej, kde chceš, aby tobě vlasy dobře rostly.
Aby se děti nepochcávaly. Pečenau myš dej s jiným jídlem dítěti sníst, tak nebude do postele močit.

Na závěr tohoto příspěvku dodejme, že se autor rukopisu snažil o učené vyznění své knihy, a proto na její začátek uveřejnil seznam autorů, ze kterých údajně čerpal. Ačkoliv nemůžeme pochybovat o tom, že zmínění Hippokratés či Galén značnou měrou přispěli k rozvoji lékařství, v případě básníka Ovidia, spisovatele Plútarcha či vojevůdce Vegetia lze předpokládat, že neznámý autor pouze vybral historicky znějící jména, která uvedl do seznamu, a snažil se tak docílit toho, aby jeho spis nabral na vážnosti.

Přestože nemůžeme dílo označit za „vědecké“ ani v dobových intencích, jedná se bezpochyby o jeden z nejzajímavějších svazků ve fondu.

Citace: Knísska Domaczých Lýků: Wýtažena z kniech Doktorských Niemeczkých a z Laský Blýžniho k snadssý pomoczý geho w Cžeskau Ržecž uwedena. Místo vydání není známé: [nakladatel není známý], 1799. Dostupné také z: http://kramerius.lf1.cuni.cz/search/handle/uuid:04bfd8b1-db93-41a2-be3f-bb060902006c

Z historie: Anatomie v pohybu

Roku 1619 vyšel tiskem poprvé spis Catoptrum Microcosmicum, jehož autorem se stal lékař Johann Remmelin (1583–1632). Tisk anatomického pojednání byl doplněn třemi rytinami od Lucase Kiliana (1579-1637), který zde využil zcela nového typu ilustrace, kde bylo možné odklápět vlepené části a tak nahlédnout do jednotlivých vrstev vnitřností lidského těla. Pro výrobu každých tří celostranných ilustrací bylo použito osm grafických listů, které se rozstříhaly na jednotlivé části a následně dle potřeby slepily. Vyobrazení muž a žena byli nakresleni dle Adama a Evy z roku 1504 od Albrechta Dürera. Hlava muže byla inspirována portrétem významného renesančního lékaře Andrease Vesalia.

Citace vydání z roku 1660, které je uloženo v ÚDLCJ: REMMELIN, Johann. Catoptrum Microcosmicum. Francofurti ad Moenum: Sumptibus ac Typis Heredum Antonij Hummen, 1660.

Z historie: Dramatická anatomie

Mezi starými tisky uloženými v Ústavu dějin lékařství 1. LF UK nenalezneme jen publikace přibližující historický vývoj poznání v oblasti lékařských a přírodních věd, ale též díla, která vynikají po umělecké stránce. Mezi ně bezpochyby patří kniha Tabulae anatomicae, o jejíž výzdobu se postaral Pietro da Cortona (1596–1669), významný malíř a architekt pozdního římského baroka. Pietrovy rytiny, které měly sloužit k výuce anatomie, začaly vznikat kolem roku 1618, ovšem vydány byly prvně až více než sto let poté. Jejich autor se později zaměřil na malbu a architekturu, v níž se proslavil obzvláště, a stal se jedním z nejvýznamnějších představitelů pozdního baroka vedle Berniniho a Borrominiho.

Rytiny v díle Tabulae anatomicae zobrazují v dramatických pózách lidské postavy, na nichž jsou označeny jednotlivé kosti, svaly či další anatomické prvky, které jsou popsané v textu knihy. Na ukázku připojujeme ilustrace kostlivců a svalnatců, s nimiž by byla výuka anatomie jistě poutavá i v dnešní době, nemyslíte?

Knihu si můžete online prohlédnout v digitální knihovně U. S. National Library of Medicine.

Citace knihy: PIETRO DA CORTONA. Tabulae anatomicae. Romae: Impensis Fausti Amidei Bibliopolae in via Cursus, 1741.

Z historie: 42 ilustrovaných nemocí a zranění

Knihovní fond Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK obsahuje nejeden zajímavý titul z oblasti širokého spektra přírodních věd. S dějinami veterinárního lékařství souvisí drobný německý spis vytištěný v Praze u jednoho z členů známé tiskařské rodiny Jana Pospíšila roku 1826. Skládá se pouze z titulní strany opatřené všeříkajícím názvem publikace Das fehlerhafte Pferd, na niž navazují popisky závěrečné ilustrace, kterou nalezneme na třetí straně. Ta zobrazuje koně, který je postižen celkem čtyřiceti dvěma nemocemi a zraněními. Vedle převažujících defektů končetin je ilustrována například i slepota či svrab. Celou kompozici výmluvně dotváří polorozpadlý plůtek, okolo něhož je pouze volně omotán provaz připevněný k ohlávce nemocného koně.

Vzhledem ke krátkému rozsahu spisku přikládáme digitální kopii celého díla.

Citace knihy: Das fehlerhafte Pferd. Prag: Bei Peter Bohmanns Erben, 1826.